KLETBA ZELENÝCH OČÍ

V originále PENWYTH CURSE

vydalo Alpress, edice Klokan 2009

Anotace :

Anglie, Cornwell 1274 Domovem lady Merryn je hrad Penwyth, který podle starých pověstí chrání mocná kletba starých druidů. A skutečně: kdo se snažil zmocnit se hradu či jeho majitelů, ten zemřel. Jednoho dne přijíždí na hrad rytíř z Lythe a unáší Merryn! Mladí lidé v sobě nacházejí zalíbení, ale krutost kletby je neúprosná…

Hodnocení ⭐ ⭐ ⭐ a půl

Stručná anotace nám toho moc neprozradí, tak zkusím pár řádků přidat sama.
Pradávná kletba hradu Penwyth má dvě části. Za prvé, že žádný nepřítel, který přijde na hrad, nepřežije. Druhá část zase mluví o čisté rusovlasé panně se zelenýma očima, kterou si nikdo nemůže vzít násilím. Smůlou je, že právě teď zůstal hrad bez mužského potomka, a jediná dědička, jako na potvoru, je rusovlasá a má zelené oči. Samozřejmě, hned se hrnou zájemci o hrad i manželku, jen nikdo z nich – kupodivu, nebere kletbu vážně.
O čtyři roky později je hrad stále v rukou lady Merryn a jejího dědečka. Král Edward I. už je poněkud rozladěn, neboť Penwyth je strategicky velmi významný. Proto sám zvolí rytíře, který se má s Merryn oženit, což spíš než jako odměna vypadá jako danajský dar. Naštěstí nastávající hradní pán velmi brzy zjistí, jak dopadli předchozí ženichové, a protože sir Biskup (to je křestní jméno 😉 ) je chrabrý i chytrý, vymýšlí, jak se dostat k nevěstě a přežít…
Aby té magie nebylo málo, současně s naší dvojicí tu máme ještě dvojici čarodějů v době dávno minulé. On a ona svádí bitvu o moc, o svá srdce a svou budoucnost. Tento příběh se záhadně prolíná do mysli Biskupa a zdá se, že bude mít něco společného s penwythskou kletbou.

Když mi dcera před časem knihu vracela, tvrdila, že je dost strašná. Po přečtení tak úplně nesouhlasím. Pravda, příběh je neobvyklý, nadbytek magie a čarování už nás zavádí spíš do říše pověstí či pohádek, ale jinak se mi četl velice dobře. A je tu dost romantiky i napětí. Bohužel, tohle je šestá část ze série Písní a já ji přečetla jako první, tak nemám s čím srovnávat. Co se ovšem nesplnilo, bylo autorčino přání v úvodu knihy, kde doufá, že se budeme smát, až nás bude bolet čelist. Já v tom teda moc humoru nenašla, rozhodně jsem však nebyla zklamaná a hodnotím jako lepší průměr.