Stephanie LAURENS

V originále  TO DISTRACTION

vydalo Baronet 2009

Anotace :

Anglie, 1816

Deverell, vikomt Paignton, by se rád oženil a o pomoc se obrátí na svou tetu. Ta tvrdí, že zná jednu ženu, která mu bude dokonale vyhovovat, a pošle jej na večírek do jejího venkovského domu. Zde však vikomt zjišťuje, že hostitelka místo aby obletovala společnost, sedí v knihovně pohřbena do své knihy.
Phoebe Mallesonová je vikomtovou pozorností zmatena, ale sňatek momentálně není součástí jejích plánů. Má tajný záměr, který si slíbila dosáhnout, a jehož kořeny sahají do minulosti. Ale Deverell není zvyklý se vzdávat a brzy odhalí její tajemství. Nicméně je tu ještě někdo jiný, kdo hrozí překazit její plány, a tak Phoebe musí přijmout Deverellovu pomoc, ovšem za cenu, která se ukáže být pro oba sladkou…

Hodnocení  :                  a půl

Nuže, jako obvykle začínáme anotačním obluzováním čtenářů. Phoebe v onom venkovském sídle nebyla hostitelkou, natož pak majitelkou nemovitosti, alébrž tam byla na návštěvě, a to nikoliv večírku, ale třídenního společenského setkání smetánky. Takže její čtenářský únik do knihovny nebyl ničím nepatřičným. Ostatně, je tu jako doprovod tetičky, navíc „už je jí dvacet pět“, tudíž jako postarší slečna se nepotřebuje předvádět případným nápadníkům. Ovšem její pohoda trvá jen do chvíle, kdy do knihovny vstoupí Joselyn Deverell.
Tedy, Joselyn je trošku utajované jméno, vlastně se v celé knize vyskytuje pouze na první stránce, jinak mu všichni říkají prostě Deverelle. A tento vikomt si po spatření Phoebe poctivě přizná, že tetička mu navrhla ženu, která jej zaujala a mohla by mu vyhovovat. Teď už stačí jen přesvědčit onu dámu, aby mu řekla své ano…

Bohužel, přesvědčování Phoebe se trošku protáhlo. To byl také důvod, proč je pro mě tahle kniha maličko zklamáním. Román má téměř 520 stran, a do poloviny se neděje nic jiného, než že se Deverell snaží Phoebe svést. Pěkně krok za krokem, jak jí slíbil. A tak je čtenář přes 200 stran zásobován vytrvalým vikomtovým snažením, jeho obdivuhodnou zdrženlivostí, utajenými vášnivými schůzkami a postupně i milostnými pokroky. Tedy, nemám nic proti romantice, vášni ani milostným popisům. Ale čeho je moc…
Teprve od půlky knihy začíná vystrkovat růžky i zápletka v pozadí, která souvisí s Phoebiným dávným tajemstvím a jejím současným skrývaným zaměstnáním. A konečně začíná být děj zajímavý i napínavý.
Samozřejmě se objeví komplikace v podobě zloduchů, vikomtova vyvolená je v ohrožení a na pomoc nastupují přátelé z klubu Bastion. A to by bylo, aby si s problémem neporadili.

Tento román je pátým ze série Klub Bastion. Jak jsem už dříve naznačila, kdyby se začátek „scucl“ tak do třetiny, nebo aspoň poloviny stránek, určitě by to přidalo příběhu na čtivosti. Takhle jsem si sice krásně početla v závěru, ale v první části, přiznávám, jsem už občas stránky přeskakovala. Vášeň nevášeň.
Nakonec tedy s rozpaky hodnotím jako mírně lepší průměr.

Zdroj anotace i obrázku : Baronet

Čtenářské hodnocení knížky:

vámi nehodnoceno
prům. hodnocení: 3,94 (18 x)

Loading…