16 komentářů: „SÍLA OSUDU“

1. 

   Helena

   11. 10. 2008

   Škoda, že jsem si včas nepřečetla tento článek, než jsem si předevčírem tu knihu koupila a hned přečetla. Něco tak ohavného jsem už dlouho neviděla. Drbu si hlavu, že jsem utratila nemalý peníz, ale čtenářský zážitek nic moc. Ještěže mám kvalitní šampon a nedělají se mi lupy. To že hrdinku unesou je celkem v pořádku, k čemu by jinak byl rekovný nápadník, když ne na záchranu, ale to znásilnění byl fakt hnus. Takové věci nemusím a navíc, kam se poděla romantika? Proto tyhle knížky čtu, že jsou zamilovaný, většinou jednoduchý, prostě relax. Násilí je všude okolo, tak aspoň v knížkách by to nemuselo být tak tvrdý.

2. 

   Maja

   8. 10. 2008

   Knihu jsem přinesla z knihovny a po přečtení zdejšího hodnocení pouze prolistovala, očima prolétla některé pasáže a s chutí odložila a děkovala bohu, že jsem za ni nevyhodila peníze. Podle mě se mezi romantické čtivo vůbec nedá zařadit, myslím, že jsem se s takovým násilím páchaným na hlavní hrdince ještě nesetkala. Tedy v tomto druhu literatury. Já aspoň hledám při čtení takových knížek něco jiného. Možná by nebylo špatné zařadit zde novou anketu pro čtenářky: proč čtu červenou knihovnu. Dávám na zvážení.

3. 

   Terez

   18. 8. 2008

   Knížku jsem nečetla a jak to tak vypadá ani nebudu:-) Co se týče porodů myslím, že je hodně nefér když si partner čeká někde za dveřmi a pak si pochová jen „hotové“ miminko, protože když u toho není tak si vůbec nedokáže představit jak moc by měl ocenit, že to nepodstupuje on;-)

4. 

   Dita

   18. 8. 2008

   Ou, tak já děti nemám, nicméně si myslím, že je to především o domluvě partnerů. Můj partner by u porodu strašně rád byl a už mě viděl v mnoha opravdu neelegantních okamžicích (a stále mu připadám krásná), takže mě to vadit nebude. Někteří z mých bratrů u porodů svých ratolestí byli a považují to za úžasný společný zážitek, díky kterému ke svých drahým polovičkám cití obrovský respekt a vděk. A to jsou to tedy opravdu velcí machisti. No, ale kdyby to bylo jenom na mě, tak bych za dveřmi nejraději nechala sebe a pak se šla na to svoje umyté a voňavé štěstí podívat s tatínkem 🙂

   K té knize. Díky Renko za varování, podle anotace bych mola udělat tu chybu, že bych si knížku přečetla a pak bych s ní musela mlátit o parapet, abych se zbavila vzteku na autorku, na hrdinu i hrdinku. K nějaké feministce mám opravdu daleko, ale násilí na slabších nějak tolerovat neumím.

5. 

   ada

   17. 8. 2008

   Knihu som síce nečítala, ale pripájam sa do diskusie o pôrodoch (keď sa to tu už tak začalo rozoberať ;-)). Mám skúsenosti obidve: aj bez manžela aj s manželom a jednoznačne môžem povedať, že s manželom to bolo lepšie aj ľahšie, hlavne po psychickej stránke. Keď už nič iné, aspoň som mohla naňho nakričať, čo som si pri prvom pôrode na sestričky a doktora dovoliť nemohla 🙂 .A tá spriaznenosť, keď bolo po všetkom bola prosto nádherná.

6. 

   julia

   17. 8. 2008

   Tak ja by som pri pôrode manžela chcela. Ale hoci mám štyri deti, tak som si to v praxi nemohla vyskúšať, pretože som nemohla rodiť klasicky. Tri pôrody som „prespala“, len tú štvrtú sekciu som si užila pri vedomí s lokálkou. Ale myslím, že manželovi odľahlo, že sa nemohol pôrodov /sekcií/ zúčastniť 🙂 a nabehol ku mne na izbu, až keď bolo po všetkom.

7. 

   Kate

   17. 8. 2008

   Tak i já se připojuji k ANO u partnera při porodu a mám s tím dvojnásobnou zkušenost, manžel se osvědčil,neomdlel a byl mi po celou dobu oporou.
   Jinak ke knížce, málo kdy dám na cizí kritiku, ale tentokrát se asi přikloním a knížku si přečtu jedině, kdybych po ruce neměla nic lepšího…

8. 

   karolina

   16. 8. 2008

   Já mám v této neliterární debatě názor jasný – partner u porodu 100% ANO! Okukování a obdivování „čerstvě vylíhlého“ miminka je tak úžasná, neopakovatelná a nádherná chvíle, že jsem ráda, že jsme ji mohli sdílet spolu. On ten „akt“ za běžných okolností zas tak krvavý není, omdlévající a znechucené muže považuji za mýtus (v mém okolí neznám nikoho, komu by se to opravdu stalo) a mít po ruce tu nejdůvěryhodnější osobu považuji právě při porodu za velmi důležité (sestry opravdu nemohou sedět u rodičky celou dobu). Podle mého se jedná o jeden z nejsilnějších zážitků v partnerství vůbec a hodně novopečené rodiče sbližuje. Doporučuji ale vzít sebou svačinu, pití a něco na čtení 🙂

9. 

   Bronze1

   16. 8. 2008

   Každý to má jinak, někdo chce, aby partner u porodu byl a někdo zase ne. Můj manžel u porodu nechtěl být a já také nechtěla, aby tam byl. Stejně si myslím, že v ten moment je tam na nic. A doktoři a sestry jsou od toho, aby se starali o rodičku a o miminko a né o omdlelého partnera. Prostě jsem v tomto asi staromódní, ale mě vyhovovalo, že jsem byla sama. Je to dle mého názoru čistě ženská záležitost, i když u „výroby“ miminka byli oba. Jinak co se týče knihy opravdu se jí nechystám číst, ale možná, když nebude co číst a v knihovně bude volná, tak možná. Nikdy neříkám nikdy. 🙂

10. 

    Janka

    16. 8. 2008

    No podpora v těžké hodince je dobrá věc, ale jen pokud to partner snese. někdy ho tím můžeme docela připravit o iluze Takž je to o domluvě :-), já osobně bych asi partnera nechala přede dveřmi.
    Zpátky ke knize bohužel CC v této knize nakupila všechna klišé co jich v knihách má a ač není tak úplně špatná (pokud pomineme idiocii hlavní hrdinky, aroganci hrdiny, potrat) má jednu neodpustitelnou vadu je nudná :-(.