V originále FOREVER IN YOUR EMBRACE,
vydal KK 1993 (Navždy v tvém objetí) a Ikar 1999 (Navěky tvá).
Anotace (Ikar):
Léto roku 1620.
Sir Tyrone Rycroft musí opustit Anglii. Odchází do Ruska, kde jako zkušený voják velí pluku cara Michaila Fjodoroviče Romanova. Při návratu z manévrů narazí na bandu zlodějů, kteří právě přepadli bojarinu Synoveju, jež cestuje do Moskvy, aby tam vstoupila do vysoké společnosti. Tyrone Synoveju neohroženě vysvobodí a dívka ho natolik okouzlí, že požádá cara o její ruku. Netuší však, kolika nástrahami a pastmi budou muset oba projít, kolik bolesti a utrpení unesou, kolik překážek a intrik zdolají, než objeví sebe sama i společnou opravdovou lásku.
Hodnocení: ⭐ ⭐ ⭐ ⭐
Tak zlatíčka, možná by vás zajímalo, proč jsou tu dvě knížky, které se jinak jmenují i vypadají. No, to je taková perlička: KK a Ikar (což momentálně jedno jest) vydal tuhle knížku přeloženou celkem třemi překladateli (-:. Navěky tvá přeložila H. Kučerová, Navždy v tvém objetí zase tým M. Rejl a J. Rosíková, a oba jsou opravdu rozdílné. Já si přečetla ten mladší, takže se hodnocení bude vztahovat k němu, až jednou přečtu ten druhý, třeba ještě přidám pár doušek.
A teď k příběhu a ikařímu dítku: Hlavní hrdinka je neskutečně krásná, takže jí kdejaký bojar i nebojar padá k nohám. K tomu všemu je tak trochu rozpolcená, protože jako světa znalá dcera diplomata sice umí ostatní usadit a odkázat do patřičných mezí, ale na druhou stranu sebou nechá orat, vláčet a málem i sít hlavními záporňáky z nějakého pocitu aby se snad nedotkla jejich citů. Knížka je ze začátku rozvláčná, autorka nám tu vykresluje hrdinku jako poněkud bohatou Popelku. Pak to nabere spád a už to hezky odsejpá.
Moc se mi líbilo, jak dopadl záporák kníže Alexej, přišlo mi to opravdu spravedlivé. Jenom se divím, že i po tom všem se prvorozený Synoveji jmenoval Alexandr…
A pár rejpnutí na závěr:
– fríský kůň je krásný, urostlý, impozantní a všechno ostatní, jen NE rychlý. V porovnání s ruskými stepními koníky by možná měl šanci držet krok, ale spíš si myslím, že ne. Tady ho autorka prezentuje jako stejně rychlého jako anglického plňase…
– naše hrdinka dělá samá purkrlata, ale jestli si dobře pamatuju, málokterý národ se klaní tak hluboce jako rusové na znamení úcty. No možná se mýlím…
– překladatelka asi neví, co to je prýmek a nebo neumí skloňovat, protože z výrazu kabátec s „prýmkami“ mě rozbolely očička
– „tmavě zelené, duhově zbarvené šaty“ ve mě také vyvolaly pochybnosti. Troufám, že správnější překlad by byl asi zelené, měňavé…
Čtenářské hodnocení knížky:
vámi nehodnoceno
prům. hodnocení: 3,83 (72 x)
Loading…
Napsat komentář