Catherine COULTER

v originále LYON’S GATE

vydalo Baronet 2010

Jižní Anglie (většinou), 1935

anotace:

Pět let poté, co Jason Sherbrooke odjel z Anglie do Baltimoru k Wyndhamům, probudí se jednoho rána pohledem do šeredné tváře mopslíka Horáce a ví, že je čas vrátit se domů.

Chce chovat a trénovat dostihové koně, především svého vlastního plnokrevníka Dodgera. Když ho jeho dvojče James odveze do Lyon’s Gate, kdysi proslulého hřebčína poblíž rodného domu, Jason v srdci ihned cítí, že našel to pravé místo. Naneštěstí Hallie Carricková touží po Lyon’s Gate stejně jako Jason, a je ochotna statek získat za každou cenu. V této chvíli se ale dostávají ke slovu život a osud, a ti dva dostanou nakonec něco, co žádný z nich nečekal.

Hodnocení: s bídou  ⭐ ⭐ ⭐

Tak já vám nevím, dle mého skromného názoru měli Sherbrookovi skončit někde u Sinjun nebo u Bláznivého Jacka…

Pokud jste nečetli předchozí díl Nezkrotná nevěsta (jako já), bude se vám velmi nedostávat základních faktů příběhu, jako proč proboha Jason odjel do Ameriky, a z jakého důvodu se nedokáže podívat rodině do očí nebo se oženit.

Ze začátku mě i rodinné škádlení bavilo, protože jsem si od C.C. dala dloooouhý oddech, ale časem to přešlo tak nějak v besídku zvláštní školy… Pak už mi snaha jednotlivých členů a nečlenů rodiny házet po sobě jídlem, nebo plánovat vraždy, nepřišla vůbec úsměvná. Chápu, že Catherinene nejspíš chtěla vykreslit pohodovou rodinnou atmosféru, na mě to ale zapůsobilo prapodivným dojmem. Navíc mi nepřijde akurátní, že by dámy měly na dostizích vyřvávat z plných plic, nebo že by mezi džentlmeny procházelo tak do nebe volající podvádění na dostizích.

Trochu jsem doufala, že bych se mohla zhojit na milostném příběhu dvojice Jason – Hallie, ale ani ten nesplnil moje očekávání. Pořád nic, nic, a pak najednou do sebe nemůžou odtrhnout ruce.A všech těch neskutečně krásných lidí, před kterými si svět sedá s otevřenou pusou na pozadí, jsem měla plné zuby. Vůbec to celé bylo takové nevázané tlachání, které nemá s „realitou“ historické romance skoro nic společného.

Takže abych vám to všechno neznechutila, přidám pár světlých momentů. Líbilo se mi, jak Hallie vzala útokem Lady Lydii. Fandila jsem panu Chartleymu, vzdálenému prasynovci jistého Šalamouna, a byla jsem moc ráda, že tu neumřelo ani jedno nenarozené miminko.

I když jsem milovník stájí, koní a větru ve vlasech, tohle asi hned tak znovu číst nebudu.

(zdroj obrázku a anotace: Baronet)

Čtenářské hodnocení knížky:

vámi nehodnoceno
prům. hodnocení: 3,55 (20 x)

Loading...