„literární život Jane Austenové“

Někteří z vás určitě viděli film Vášeň a cit, a tak se vám před očima právě vznáší obraz Jane Austenové jako křehké krásky obletované všemi muži z okolí. Pokud si tuto představu toužíte uchovat i do následujících let, doporučuji vám tímto odstavcem dnešní vyprávění ukončit.

A pokud čtete dál, možná vás skutečná Jane Austenová trochu zklame, ale možná také ne. To nechám na vás….

Ze života Jane Austenové

Jane Austenová se narodila 16. prosince 1775 ve Steventonu, kde otec zastával funkci faráře. Když bylo Jane pětadvacet let, rodinnou faru převzal nejstarší syn, a Jane se s rodiči a sestrou Cassandrou přestěhovala do Bathu, kde prožila pět poměrně nešťastných let. Další tři roky strávila s matkou, sestrou a rodinnou přítelkyní v Southamptonu, odkud se všechny v roce 1809 přestěhovaly do Chawtonu. Několik týdnů před svou smrtí odjela Jane, tehdy už vážně nemocná, do Winchesteru v naději, že ve městě nalezne odbornou lékařskou pomoc. Zemřela 18. července 1817 na komplikace spojené pravděpodobně s Addisonovou chorobou.

Za svůj život prošla Jane Austenová dvěma hlavními obdobími tvůrčí aktivity: první z nich spadá do doby rané dospělosti, kdy žila ještě ve Steventonu, druhé pak následuje až několik let před její smrtí. Vydání svého prvního díla se dočkala až v roce 1811, zveřejnění dvou posledních dopsaných románů se však už nedožila, vyšly půl roku po její smrti.

Austenová začala psát velmi brzy, čehož však později litovala, jak vyplývá ze vzpomínek její neteře Caroline. Možná však už v dětství, kdy se seznamovala s literaturou, považovala za samozřejmé, že své dílo jednou vydá tiskem. Jistě není bez zajímavosti, že své prvotiny záměrně uspořádala do svazků tak, aby se co nejvíce podobaly skutečným knihám. Možnost publikace totiž pravděpodobně od počátku Janiných literárních pokusů tvořila součást její představy o tom, co spisovatelství obnáší a skýtá.

V předmluvě k posmrtnému vydání románů románů Northanger Abbey a Persuasion z roku 1817 uvedl Janin bratr Henry, že jeho sestra začala psát ,,entirely from taste and inclination”. V duchu tehdejší morálky, která ženám přisuzovala roli skromných a nenápadných stvoření, pak připojil ještě ujištění: “Neither the hope of fame nor profit mixed with her early motives”. K literární tvorbě sice Austenovou nepřivedla touha po penězích, v tom měl její bratr Henry pravdu, ale radost ze svých honorářů rozhodně neskrývala a dokonce přemýšlela o tom, jak své zisky zvýšit. V pozdějším věku si už bezpochyby nedělala iluze o svých reálných životních vyhlídkách a v honorářích za své knihy zřejmě viděla jedinou možnost, jak si ulehčit úděl neprovdané ženy bez majetku. Austenová se narodila jako sedmé dítě z osmi. Rodina nebyla bohatá a nebýt pomoci od majetných příbuzných, nežilo by se jí lehce. Podle pravidel primogenitury totiž veškerý rodový majetek přecházel na prvorozeného syna a na ostatní sourozence většinou čekalo živoření na okraji jejich společenské vrstvy. Tak dopadli Janini rodiče a podobná budoucnost se rýsovala i před Jane. Mužům se v této situaci naskýtala ještě šance udělat kariéru v námořnictvu či armádě, ženám však nezbylo než doufat ve výhodný sňatek.

Jane si svou nezáviděníhodnou pozici uvědomovala už v raném mládí. Ve svých prvních dílkách se s tématem žen, diskriminovaných nesmyslnými společenskými pravidly, vypořádala s burleskní nadsázkou. Byly projevem jejích pochyb o tom, jaká podle soudobých představ má žena být, a zároveň prostředkem vyjádření jejího intuitivního nesouhlasu s daným stavem věcí. Janiny první hrdinky, které v cestě za láskou musejí překonávat nejrůznější nástrahy, sice v něčem připomínají postavy ze sentimentálních románů Samuela Richardsona, jsou však ztvárněny s nebývalým smyslem pro komično zesíleným o prvky parodie. Neváhají krást, podvádět, lhát, a přesto většinou šťastně zakotví v náručí milovaného a bohatého muže.

Později se k otázce pozice žen ve společnosti postavila s větší vážností, která však nepostrádala ironický nadhled ani komický podtext. Její první realistické romány pojednávají mimo jiné o nespravedlnosti dědické posloupnosti, kdy se majetek dědil po mužské linii a ženám většinou nezbývalo nic jiného, než se před hrozící chudobou zachránit výhodným sňatkem. V pozdních románech se především projevuje Janino sílící přesvědčení, že život žen se z velké části odvíjí nezávisle na jejich vůli a každý pokus o změnu může znamenat ohrožení jejich společenského postavení. S humorem sobě vlastním však ve všech svých dílech pranýřuje i další nešvary lidského chování jako patolízalství, přetvářku, povrchnost, pošetilost, hloupost apod.

Ve světle těchto informací je bezesporu zajímavé, že Austenová ve svých 26 letech odmítla jedinou nabídku k sňatku, kterou za celý svůj život dostala, a s ní automaticky i sociální a finanční zabezpečení. Jak dokazuje úryvek z jejího dopisu neteři, zřejmě si více cenila osobní svobody než materiálních jistot, a proto nechtěla svůj osud svěřit do rukou muže, kterého nemilovala: “Anything is to be preferred or endured rather than marrying without Affection.” (18.11. 1814)

Bibliografie a reference
FERGUS, Jan. Jane Austen : A Literary Life. Houndmills : Macmillan Press Ltd, 1991. xii, 201 s. Macmillan Literary Lives.

Jane Austen’s Letters. Collected and edited by Deirdre Le Faye. 3rd edition. Oxford : Oxford University Press, 1997. xxviii, 643 s.

www.janeausten.co.uk