Vážené čtenářky,
stříbrná neděle je tu a s ní další pokračování obnovené upířiny Třpyt noci. Šestnáctý díl obsahuje poměrně dost akce, ale už v příštím pokračování se můžete těšit na pořádný zlom 🙂
A nezapomeňte dnešní díl okomentovat! Už se těším na vaše reakce.
Vaše Sirael
Sklepení Maynardu se ani zdaleka nepodobalo žádnému podzemnímu prostoru, kde byla dosud Yennefer nucena strávit čas mezi svítáním a západem slunce. Místnost, kterou obývala od včerejší noci, se příliš nelišila od standardně zařízeného hotelového pokoje, chyběla tu pouze okna a postel, tedy dvě věci, které by upír stejně považoval za zbytečné.
Yennefer seděla v pohodlné kožené klubovce, spoutána na rukou i na nohou stříbrnými řetězy. Její žalářníci, dva upíři o něco starší než byla ona, zaujali místa v rohu pokoje a znuděně hráli střídavě karty a kostky. Vězenkyně si zdánlivě vůbec nevšímali, ale Yennefer věděla, že jim neušlo její jediné zavrtění. Alespoň že ji přes den nechali vyspat. Spánková deprivace v kombinaci s nelítostnými účinky stříbra by pro ni znamenalo naprosté vyčerpání. Už jednou si sáhla na dno svých téměř nevyčerpatelných sil a podruhé by už podobnou situaci rozhodně nechtěla zažít.
„To je královna, ty troubo. Nemůžeš zavřít královnou,“ černovlasý strážce zvedl kartu z navršené hromady na stole a lenivým pohybem ji hodil po svém druhovi.
„Říkal jsi, že chceš káry, ne?“ Ozval se druhý upír popuzeně, ale přesto si odhozenou kartu vzal a vrátil ji mezi ostatní karty ve své levé ruce.
„Ticho, někdo jde,“ okřikl ho chytřejší z dvojice a bleskově složil karty do úhledného balíčku, který schoval do náprsní kapsy koženého kabátu.
Ještě než se dveře sklepení otevřely, měla Yennefer jasnou představu o tom, kdo ji hodlá poctít svou návštěvou. Švestky a pach alkoholu jí silně připomínaly slivovici, alkoholický nápoj, který měl v oblibě její manžel. Yennefer slivovici nesnášela.
Vůdce Laskavých vstoupil beze slova do místnosti a rovnou zamířil ke spoutané ženě. Bjarne ho s určitým odstupem následoval. Letmým pohledem Yenn zkontroloval, ale přímému očnímu kontaktu se obezřetně vyhnul. Doufal, že upírka chápe, jakou roli v této komedii hraje, a neprozradí ho před posledním dějstvím.
Upíři, kteří měli dosud Yennefer na starosti, se stáhli do kouta a nervózně vyčkávali na jakýkoliv Ravličův pokyn či slovo jim určené. Na obou byla patrná touha dostat se co nejdříve z jeho bezprostřední blízkosti. Bjarne se jim ani trochu nedivil.
„Yennefer, drahá Yennefer,“ zavrkal Ante a ukazovákem pravé ruky přejel po její hebké, bledé tváři. „Víš, mám slabost pro krásné ženy. Dokázal bych ti odpustit leccos, ale zápach Itálie skutečně nesnáším.“
„Neprosím o odpuštění,“ odsekla tiše, aniž by se na něj podívala.
„To mě nepřekvapuje. Jsi nakažena. Ultrix ti zatemnil mozek pohádkou o mírové koexistenci lidí a našeho druhu. Vím, jak dokáže být přesvědčivý. Ale věř mi, Yennefer, mohu ti dokázat, že ti lhal, mohu tě vyléčit. Ultrix je jako rakovina. Někteří boj s ním prohrají a propadnou mu, jiní vyjdou z boje posíleni, odhodláni změnit současný svět. A právě takoví jsou nejlepší. Takové já hledám.“
„Pak jste na špatné adrese,“ Yennefer odměnila prastarého upíra ledovým úsměvem. Možná byl dobrým řečníkem, ale to bylo tak všechno. Během uplynulých hodin si stačila urovnat myšlenky natolik, aby se ho přestala bát. Pokud ji bude chtít zabít, udělá to bez ohledu na její jednání. V podstatě už jí nemohl ublížit.
Ravlič, aniž by na sobě dal znát jakékoliv emoce, se obrátil zpět k Bjarnemu. Dán mu pohled sebejistě oplatil, ale jeho vnitřní pocity byly zcela jiného rázu. Co je, ksakru, s tím telefonátem? Ultrix se měl už dávno ozvat a rozjet celou akci.
„Příteli. Již před námi není jedna z nás, ale pouhopouhá zrádkyně. A zrádci nám občas mohou prozradit tolik cenných informací. Stačí jen použít správnou metodu.“
Teď, Domenico! Vyzýval Bjarne v duchu Itala. Neměl zájem sledovat mučení, ke kterému se tu pravděpodobně schylovalo.
„Bednu.“ Ravličův pokyn tentokrát patřil dvěma upírům vzadu. Černovlasý svému vůdci okamžitě vyhověl a před Antem se objevila truhlička vykládaná onyxem. „Odejděte.“
„Co je to?“ Bjarne znepokojeně těkal očima mezi třpytivým předmětem a prastarým upírem.
„Hned se to dozvíš. Co ženu potěší nejvíce? No?“ Náhle působil dojmem pohádkového dědečka, který se chystá rozdávat dárky. Z toho nemůže vzejít nic dobrého, prolétlo Bjarnemu hlavou. Řítí se společně s Yennefer do pořádného průšvihu.
„Šperky přece! Šperky, příteli.“ Odklopil víko truhličky a v umělém světle zářivek se zaleskla hromádka nejrůznějších stříbrných doplňků. Yennefer tiše sykla v očekávání nadcházející bolesti. Bjarne očima propaloval neobvyklou sbírku mučících nástrojů.
„Tohle všechno je pro tebe, Yennefer. Líbí se ti?“ Ravlič neskrýval nadšení.
„Takový štědrý dar nemohu přijmout.“ Ačkoliv bylo nad slunce jasné, co ji v příštích minutách očekává, zůstávala stále nad věcí. Bjarne k ní pocítil obdiv. Vždycky si myslel, že ženy jsou už od přírody tvory bez hrdosti. Čekal pláč, přemlouvání a podobné „ženské zbraně“, ale Yennefer zřejmě nehodlala využít nic takového. V koutku duše na ni byl hrdý.
„Nemusíš předstírat skromnost, drahá. Přítel Hansen ti pomůže se zdobením. Vezmi si rukavice, Bjarne, a pusť se do práce.“
⭐ ⭐ ⭐
„Nemůžu, Nico, nemůžu!“ Zaúpěla Storm a svalila se zpět do kouta sklepení Connorovy vily, kde strávila předchozích deset hodin. Stříbro a probdělý den vykonaly své.
Fabbris k ní beze slova napřáhl ruku a pomohl jí na nohy. „Nezdržuj, Storm. Dnes na to nemám náladu.“
„Vypadám snad na to, že to dělám schválně?“ Prskla vztekle a zamračila se na něj.
„Dokud máš sílu mluvit, pak to s tebou nemůže být zas tak zlé. Gerasimo se o tebe postará.“
„Copak, nemáš dost sil na to, abys to zvládl sám?“
„Nehraj si se mnou. Pokud je mi známo, můžeš si za všechno, co se stalo, sama.“ Domenico se od ní znechuceně odvrátil. Neměl sebemenší chuť Storm litovat. Teď byla hlavní Yennefer. A Joyce.
„Jako vždy kladný hrdina.“ Uhladila si vlasy a vyslala zkoumavý pohled směrem ke Gerasimovi.
„Princezno?“ Řek naznačil lehkou úklonu.
„Nešaškuj. A udělej něco s tou ohavnou vůní. Nesnáším fíky.“
„Storm! Potřebuji tě živou, ale to neznamená, že tě nemůžu umlčet.“ Ultrix použil tón, který nepřipouštěl odpor. „Musíme vyrazit.“
„Ani to nezkoušej,“ odhradila se, když ji Gerasimo chtěl vzít do náruče. „Můžeš mě vzít na záda.“
„Jak si přeješ.“ Jediným plynulým pohybem si ji přehodil přes rameno. „Co takhle?“
„Počkej, až budu v plné síle,“ zavrčela, ale ani se nepohnula.
„Budu se těšit, princezno.“ Gerasimo si vyměnil pobavený pohled s Fabbrisem. Ten otevřel dveře sklepení a pustil přítele i s neposedným nákladem před sebe.
„Jen se nedělej, Joyce Fieldsová. Tichá voda břehy mele.“ Gabrielin hlas se rozléhal domem. Tedy alespoň upírům to tak připadalo. Ultrix se zastavil a čekal, zda ještě před odchodem zaslechne Joyce. Storm nenávistně zasyčela.
„Co mele! Přímo trhá břehy!“ Ozvala se znovu Gaby. „Ona sbalí taliána, před kterým se třese půlka upířího světa a neřekne ani slovo. Ani slovíčko!“
Gerasimo obdivně hvízdl. Domenico se oběma upírům vyhnul pohledem, i přes trapnost situace však nedokázal odejít. No tak, Joyce, řekni něco.
„Už jsou všichni pryč?“
Něco hezkého, zasténal v duchu.
„Ou. Tohle muselo bolet,“ poznamenala Storm sarkasticky. To Domenica probralo.
„Jdeme.“ Vyblokoval zvuky z okolí a plně se koncentroval na svůj úkol. Vyrazil ze dveří do chladného podvečera, s pevně zaťatými pěstmi a kamenným výrazem Ultrixe.
⭐ ⭐ ⭐
„No tak, bude to?“ Ante pozoroval mladého upíra se vzrůstající netrpělivostí. Bjarne si pomalu nasazoval rukavice ve snaze získat čas pro Fabbrise, telefon však i nadále zůstával němý. Co je s tebou, zatraceně, pošleš mě sem riskovat krk a pak se na nás vykašleš?
„Nikdy jsem nic podobného nedělal.“
„Ach, to kouzlo mládí. To bych chtěl také říci o spoustě věcí.“ Ravlič je obdaroval úsměvem. „Nevadí. Můžeš začít náhrdelníky.“
Bjarne cítil, že už si nemůže dovolit další odkládání. Nějak se z toho společně s Yennefer musí dostat sami. Proti vůdci Laskavých sice nemají téměř žádnou šanci, ale i prohraný boj je lepší než vyhlídka na to, co by je oba čekalo, kdyby se bez odporu podrobili jeho vůli. Doufal jen, že Yennefer zbylo tolik sil, aby se dokázala sama pohybovat. Břemeno navíc by pravděpodobně nezvládl.
Cítil, že se Ravlič přesunul přímo za jeho záda. Lepší příležitost se mu už nenaskytne. Teď nebo nikdy. Jeho jediná šance.
Zabořil prsty v kožených rukavicích do truhly se šperky, nabral jich plnou hrst a v okamžiku kratším než setina vteřiny se prudce otočil a mrštil stříbrem přímo do upírova obličeje. Jakmile se chladný kov dotkl Ravličovy kůže, vůdce Laskavých zařval bolestí. Bjarne nečekal, až se vzpamatuje z prvotního šoku, a hodil po něm zbytek šperků i s truhlou.
„Ty bastarde,“ Ravlič byl nepříčetný vzteky. Vrhl se proti Bjarnemu ve snaze odhodit ho na protější stěnu, ale Dán v poslední chvíli uhnul.
„Řetězy, Bjarne!“ Křikla na něj Yennefer, když pochopila, co se děje. Postavit se sám prastarému bylo čiré bláznovství. I kdyby měl stříbra celý kamion.
„Promiň,“ jediným trhnutím ji zbavil nepříliš silného řetězu na nohou. Za jiných okolností by zvolil jemnější způsob, ale neměli času nazbyt. Yenn krátce přikývla. To už u nich byl ale znovu Ravlič. Ošklivě popálený obličej ještě víc hyzdil zlomyslný úšklebek.
„Co sis myslel, chlapečku? Že mě spolu s Fabbrisem tak snadno přelstíte? Je vidět, že jsi moc rozumu nepobral.“
„Bjarne!“ Varovala ho Yennefer výkřikem, když Ravlič zaútočil tvrdým, rychlým a neomylným výpadem. Seveřan se pod jeho ranou zapotácel, ale ihned se narovnal a s obnaženými špičáky se na svého soka vrhl. Mířil na krk, ale Ante ho zkušeným manévrem vychýlil z dráhy a Hansenovy zuby tak scvakly naprázdno.
Yennefer se mezitím přesunula ze svého dosavadního vězení a obcházela zápasící dvojici. Aby Bjarnemu pomohla, potřebovala se nepozorovaně dostat za Ravličova záda. Oslabena stříbrem spoléhala na moment překvapení. Se stále spoutanýma rukama zmobilizovala zbývající síly a ve chvíli, kdy už se zdálo, že bude Bjarne sražen k zemi a jeho osud bude zpečetěn, skočila Ravličovi na záda. Stříbrný řetěz se jí přitom podařilo omotat upírovi kolem krku, teď už jen stačilo pevně jej přitáhnout a udržet si výhodnou pozici.
Zatímco Yennefer bravurně zaměstnávala Ravliče, Bjarne těkal pohledem po místnosti a hledal něco, co by mu v nerovném zápase s nesporně silnějším protivníkem mohlo pomoci. Zároveň si uvědomoval naléhavou potřebu skoncovat tento boj v co nejkratším možném čase, každá vteřina, kterou v Maynardu strávili navíc, snižovala šanci na úspěch jeho záchranné mise. Vlastně se divil, že Ravličovi dosud nepřišla na pomoc alespoň polovina jeho armády.
Co by v tuhle chvíli dal za starou, obyčejnou dřevěnou židli! Mohl by svět zbavit Ravličovy přítomnosti jediným bodnutím do nehybného, němého srdce. Ale to by nesměl být v luxusním hotelu uprostřed Chicaga, kde i sklepy jsou lépe vybavené než jeho srub v dánských lesích.
„Ty děvko!“ Ravlič přirazil Yennefer ke zdi, ale blondýna se nedala tak snadno. Ve víru zápasu strhli ze zdi několik článků bodového osvětlení a sklepení se začínalo nořit do tmy. Bjarne si všiml drobných jisker u poškozeného elektrického vedení a okamžitě se jich rozhodl využít. Nemůžeš-li upíra probodnout, vždycky ho můžeš zapálit.
„Pusť ho, Yenn!“ Křikl na upírku a dvěma prsty vytrhl ze zdi kus elektrického vedení, které začalo zkratovat.
„Uhoříme tu všichni, hlupáku!“ Ante si oběma rukama tiskl silně zjizvený krk. Yennefer už zase stála na nohou a střežila každý Ravličův pohyb. Vůdce Laskavých se však k dalšímu útoku neměl. Bojem by v tuto chvíli ničeho nedosáhl. Musel tomu zrádci zabránit v tom, co se chystal udělat. Pokud by v Maynardu propukl požár, přišel by Ante během jedné noci o vše, co budoval několik posledních let.
„To nemám v úmyslu,“ Bjarne měl již od jiskřících kabelů popálené prsty. „Ty tady uhoříš!“
„Co ti Ultrix nasliboval, že jsi pro něj ochoten zemřít?“
„Nic. Nechci s vámi mít cokoliv společného. Hrajte si vaše hry sami.“ Svazek vodičů se mihl vzduchem jako ohnivý bič, prastarý jej ovšem bez problémů zachytil. Nepočítal však s Yennefer, která v nestřeženém okamžiku strhla závěsy z oken a vhodila je přímo na klubko žhavých drátů. Látka se vzápětí vznítila a Ravliče obklopily plameny.
„Rychle, jdeme!“ Bjarne na nic nečekal a popadl upírku za ruku. Společně rozrazili dveře na chodbu a tempem vlastním jejich druhu prchali k východu.
„Chyťte je!“ Ravličův hlas se rozléhal hotelem. Jeho věrní se dali do pohybu jen o vteřinu později. Neklamné zvuky přibližujících se nepřátel zastihli Yenn a Bjarneho dosud ve sklepení.
„Co teď?“
„Necháme jim tu něco na památku.“ Dánovi se zlověstně zablesklo v očích. Yennefer netušila, co má na mysli, dokud neurazil stropní svítidlo a nezopakoval svůj trik s elektrickým vedením.
„Jestli hned nevypadneme, je po nás. Ravliče jsme nezdrželi na dlouho.“ Snažila se zachovat klid, ale do jejího hlasu se začínala vkrádat hysterie. Může se na seveřana po svém boku spolehnout? Přišel ji sice zachránit, ale co znamenala jeho slova o Domenicovi? Yenn už vůbec ničemu nerozuměla.
„Záchrana jeho miláčků ho zaměstná dostatečně.“ V rychlosti pokračoval v devastaci hotelu, dokud nebyl s výsledkem spokojen. Jediná přístupová cesta do sklepení byla nyní v plamenech.
„Požární schodiště.“ Rozběhli se na druhou stranu a doufali, že opět nenarazí na Ravliče. Další boj si už nemohli dovolit.
Když Yennefer po dlouhém pobytu ve sklepení znovu spatřila hvězdy a po tváři ji pohladil chladný lednový vzduch, vytryskly jí z očí krvavé slzy. Bjarne jí je hřbetem ruky jemně setřel.
„Děkuji.“
„Ne. Ještě jsem neskončil. Teď je na řadě Ultrix.“
Napsat komentář