ZIMNÍ ŽÁR

V originále WINTER FIRE

vydalo Baronet 2009

Anotace : Amerika, Utah 1868

Sarah Kennedyovou život naučil postarat se sama o sebe a jediné, co zůstalo drahé jejímu srdci, byl mladší bratr Conner a zranění jestřábi, které léčila. Až ji osud přivedl do cesty Case Maxwella, muže, který poznal, že si musí právo zjednat vždy sám, a že mít někoho rád přináší jen potíže a žal. Je však zraněn a nezbývá mu, než přijmout péči něžné léčitelky tak, jako jiní divocí tvorové. Společně čelí jak přítomným nebezpečenstvím, tak hořkým přízrakům minulosti. Oba mají obavy z nových citů, ale jednou zažehlé vášně již nelze uhasit.

Hodnocení ⭐ ⭐ ⭐ ⭐ a půl

Sarah je mladá vdova s dospívajícím bratrem, žijící na chudé farmě. Nemá nic než pár zvířat a políčko na přežití, a přesto se o ni zajímá zločinecká banda v čele s neblaze proslulými Culpeppery. Ti totiž věří, že Sarah skrývá tajemství, které by je mohlo přivést k bohatství.
A podobně jako Culpepperové se v té době poblíž objeví Case Maxwell. Naplněn krutými vzpomínkami netouží po ničem jiném, než po pomstě a málem přitom přijde o život. Sarah s přáteli však smrtku nenechají vyhrát a Case jim za to pomáhá s ochranou farmy. A stejně jako farmu a lidi v ní, snaží se Case ochránit i svoje srdce před nechtěnými city. Jenže na něco jsou zbraně prostě krátké…

Druhý díl série o Maxwellových je podle mého mnohem povedenější, než část předchozí. Sarah i Case jsou pořádně tvrdohlaví mezci, a i když s oběma si osud krutě pohrál, každý z nich se dívá na život jinak. Sarah se stará o všechny své blízké a snaží se radovat z maličkostí, Case se naopak zatvrdil a prchá před všemi, hlavně sám před sebou. Jejich vztah je naplněn vášní, s kterou nepočítali, ale které se nedokážou vyhnout. A teprve čas ukáže, zda mají jejich city šanci na společnou budoucnost.

Moc pěkné, romantické, vášnivé i napínavé. Sympatičtí hrdinové – ať ti hlavní, nebo postavy vedlejší, nechybí ani troška chlapské arogance, hádek a vzteku, aby se ta směs pěkně okořenila. Tentokrát nemám žádné podstatné připomínky, a to už je co říct. Knížku jsem doslova zhltla na posezení, (přesněji na tři posezení) a po přečtení jsem si mohla jen spokojeně vzdychnout. Rozhodně to pro mě byly příjemně strávené chvíle…