29. 8. 2008

NEPRAVÝ GENTLEMAN

v originále NO TRUE GENTLEMAN

vydalo Moba 2008

Carlyle: Nepravý gentleman Londýn, 1826

Anotace:

Lady Kateřina Wodewayová ví, že žádný opravdový gentleman si nedovolí políbit dámu, aniž jí byl náležitě představen – i kdyby jí to mělo zachránit život. Maximilian de Rohan je však snědý, pohledný a má tajemnou minulost, a tak může dáma až příliš snadno zapomenout, že je dáma. Ačkoliv Maxe Kateřinina krása, počestnost a půvab přímo omámily, je si vědom, že začít si se šlechtičnou není jen tak. Může to dopadnout špatně, zejména když je její bratr podezřelý z vraždy. Když však Kateřina zakopne o klíč k Maxovu vyšetřování a nevědomky padne do rukou zabijáka, Max neváhá a riskuje vše, jen aby ji zachránil – a sevřel v objetí.

Hodnocení: ⭐ ⭐

Tahle knížka mi dala teda zabrat. Docela jsem se na příběh policejního vyšetřovatele de Rohana těšila, protože v předchozím dílu Počestná byl velký sympaťák s velkým psem. Inu, velký pes mu zůstal… Ale moc si „nezahraje“.

Tahle knížka mě naprosto zoufale nebavila. Milá lady, která je tu nazývána lady Catherinou (nikoliv jak anotace praví – počeštěle Kateřinou), ví všechno nejlépe a v pocitech de Rohana se vyzná hned ze začátku, ale společné štěstí bude až tehdy, až si de Rohan uvědomí sám, že bez Catherine nemůže být. To by byla asi hlavní vztahová zápletka. Nic moc, že?

Kromě toho tady samozřejmě vyšetřujeme vraždu. Takže knížka je hodně detektivka a málo romance. Jako bonus LC přidala do pozadí šedou eminenci, signoru Castelli, která si s Maxem a Catherine šoupe po šachovnici, jak se jí hodí.

A pak jen drobnosti, jako že lady té doby by se rozhodně nemohla jen tak vypařit ze společenské události s gentlemanem pochybného původu, a už vůbec by si s ním nemohla nerušeně zajít na véču do restaurace.

Na to, jak je knížka drahá, za ty prachy prostě nestojí. Máto sice fakt spoustu stránek (=hodně papíru), ale rozhodně tu platí, že méně znamená více.

(zdroj anotace a obrázku: Moba)

Čtenářské hodnocení knížky:
1 hvězdička

vámi nehodnoceno
prům. hodnocení: 3,00 (16 x)

Loading…

15 komentářů: „NEPRAVÝ GENTLEMAN“

renka

30. 8. 2008

Janko: 368 str.

Jé, teď koukám, že mě Arlene předběhla. Jinak Moba má většinou dost úzké stránky, takže kniha celkem „utíká“, ale mě se vlekla. Jinak myslím, že na Mobu dost vysoká cena je zapříčiněna právě počtem stran. Pokud se nemýlím, je to zatím od nich nejdražší romantická knížka.
arlene

30. 8. 2008

Janko, podle zdrojů Moby 368 stran, ale taky záleží na velikosti písma, co použijou, mají je v každé knize jinak velké. Ale na to už musí odpovědět někdo, kdo to četl. 🙂
Janka

30. 8. 2008

Já jsem myslela, že by si dala té poslední méně než jednu hvězdičku :-), já jsem taky znova četla některé knihy a dnes se divím co se mi na nich tak líbilo.
Vidím že přání je otcem myšlenky a tak ještě jednou kolik stránek má kniha Liz Carlyle?
renka

30. 8. 2008

Janko: Mám na mysli poslední baronetí Coulter (Kouzlo noci svatojánské a Kouzlo Kalypsa), špatná nebyla, ale asi bych dnes dala ještě trochu míň, tři nebo tři a čtvrt 🙂
Janka

30. 8. 2008

Reni jakou Coulter (všechny nejsou TAK špatné) – kolik má stránek?
arlene

30. 8. 2008

Tak vidím, že mé rozhodnutí nekupovat LC bylo správné. 🙂 Mě už docela dost nebavily myšlenkové pochody hrdinů v Opovrhované, tak jsem s autorkou „skončila“. Tedy, když na ní narazím v knihovně, přečtení se nebráním, ale penízky radši investuju do knížek od jiných (a oblíbených) autorek.
Ale nechci tu brát nikomu jeho oblibu v příbězích od LC, první tři knihy Tajné touhy, Smlouva s ďáblem a Láska a hřích mají u mě v knihovničce své místo, ale zkrátka ty další už ne…
renka

30. 8. 2008

Já dala dvě hlavně proto, že mě knížka hrozně nudila. Ty nekonečné rozbory hnutí myslí hrdinů. Osobně bych uvítala méně textu 😉
Ale jsem ráda, že se někomu knížka líbila, já mám pro LK slabost, a jako autorku ji rozhodně nezavrhuju.

Ad Coulter: Taky jsem na to koukala, že jsem byla moc shovívavá, ale zas mi přijde blbé hodnocení měnit jen proto, že jsem se jinak vyspala.
karolina

30. 8. 2008

Dito, taky bych dala 3 a půl, ale když ty půlky tady nejdou 🙂 Ještě k té signoře – vadí mi postavy, které démonicky a vševědoucně neustále něco předpovídají a naznačují, přičemž v podstatě nikdo nechápe (vč. čtenářky), o co se jedná
Dita

29. 8. 2008

Tak teda nevím holky, ale mě se ta kniha celkově líbila. Postava té „signory“ by mi lezla krkem v každé knize a mě osobně přišla dost zbytečná (raději bych uvítala pana Kembla). Hlavní hrdinka se mi zdála normální a to v tom smyslu, že se normálně chovala i myslela a měla o sobě a světě kolem docela jasnou představu. Já osobně mám tři bratry a tak mi její schopnost vyznat se v pocitech nějakého chlapa nepřišla vůbec divná. Spíš bych řekla, že měla docela dobrou intuici vystavěnou na základě zkušeností. S tou večeří to bylo takové makové (ani nevím v jaké přesně době se to odehrává) a mám za to, že ona moc známá nebyla, že to byla venkovská lady. Nejspíš by jí to prošlo, když to bylo na veřejnosti, ale autorka si to mohla odpustit. Jinak k zápletce bych dodala, že jsem byla naopak ráda, že hrdinům nešel po krku nějaký šílenec nebo se hrdinka neocitala v nebezpečí života, od kterého ji na poslední chvíli musí hrdina zachránit. Romance byla o vztahu dvou dosti odlišných lidí a jak si to tak mezi sebou postupně vyříkávají… No, osobně si myslím, že dvě hvězdičky jsou trochu moc přísné (když si vezmu, že Coulter a Johson dostává tři…). Já osobně bych dala tři a půl. Na tři málo, na čtyři moc. Liz Carlyle je moje oblíbenkyně, která má podle mého lepší kousky ve své sbírce, ale s ohledem na většinu knih, které jsem měla možnost poslední dobou přečíst, tahle rozhodně špatná není.
karolina

29. 8. 2008

Na postavy typu „signora Castelli“ jsem kdoví proč děsně alergická – myslím, že by taková panovačná a manipulativní semetrika brzo lezla normální nevěstě krkem. Knížku beru jako další střípek do mozaiky příběhů postav od LC, ale není to nic převratného. A ta scéna s tou večeří mi taky přišla zvláštní – možná Carlyle na chvíli zapomněla, že nepíše příběh ze současnosti 🙂