Jana PRONSKÁ
vydalo Slovenský spisovateľ 2008
Anotace:
Ešte nikto u nás nenapísal taký romantický historický príbeh ako Jana Pronská. Ničím sa nelíši od podobných príbehov z pera anglických a francúzskych autoriek. Ibaže v ňom neožíva stredoveký Paríž či Londýn, ale územie stredovekého Slovenska a Poľska – Kremnica, Ľubovňa, Varínsky a Ľubovniansky hrad a Krakov.
Na Ľubovnianskom hrade sú prípravy na svadbu v plnom prúde, no nik nepozná skutočnú totožnosť zlatníckeho tovariša, ktorý vyrobil nezvyčajne krásne šperky pre syna krakovského kniežaťa a jeho nevestu z významného rodu. Mladý hradný pán, pospolitým ľudom nazývaný aj čierny rytier, má bystrý zrak, no keď odhalí tovarišovo tajomstvo, je stratený. Aj pre nádejného ženícha je ťažké odolať Arianinmu magickému čaru, ktoré skôr ako vo fyzických pôvaboch spočíva v jej osobnosti. Sobáš vpred dohodnutý mocnými je ohrozený…
Hodnocení: ⭐ ⭐ ⭐ a 3/4
Moje kamarádka Iveta byla touhle knížkou velmi nadšená, takže mi ji poslala. Za to jí chci moc poděkovat!
První bariéru jsem překonala poměrně snadno. Jednalo se o jazykovou bariéru, a protože jsem vyrostla ještě v Československu, a Vinetua komplet čítala iba vo slovenčine, tak to opravdu nebyl problém. Některá slova jsou ve slovenštině hezčí než po našem, některá máme libozvučnější my. Například když se hlavní hrdina bojí, že jeho milá by mohla „oťarchavieť“, vyděsila jsem se nejdřív jakou hrozně ošklivou středověkou nemoc to asi mohla chytnout. No… je to ta nejsladší nemoc na světě, troufám.
Druhá věc, která mi ale už vadila víc, byla opravdu výrazná prvoplánovost a opakování klišé, které známe z jiných románů. Černý rytíř na černém koni, toho času na Černém hradě… Nebo když se „ich telá spojili v odvekom tanci rozkoše“. Našlo se jich spousta, a je to škoda, protože, paní Pronská, fantazie máte zjevně dost, aby se tam mohly objevit výrazy a spojení méně obvyklá nebo dokonce originální. A ještě poslední kritická připomínka: všechny postavy byly vlastně hrozně jednoduché, okamžitě procitaly ze svého nesprávného chování, byly plné pochopení pro druhé a padoucha člověk prostě nenašel. Škoda, miluju, když je hlavní padouch na konci pořádně potrestán. Proto mně padla do oka jako nejpropracovanější postava knížete Ladislava, protože mi přišel lidský včetně svých chyb a tvrdé palice.
Konec kritiky. Zápletka samotná se mi líbila, sice na tak krátkou knížku toho bylo až až, ale užila jsem si příjemné odpoledne a skončilo to šťastně. Hrdinům jsem moc a moc fandila. Docela se mi líbilo, jak bylo promyšlené téma „nalezené dědičky“, žádná vrozená urozenost, která nakonec uhodí do oka té správné osobě, jak je to zvykem u madam Cordonnierové. Poslední kapitola, která většinou bývá označována jako epilog, byla taky docela roztomilá. Každopádně se už moc těším na další knížky autorky, z uveřejněného rozhovoru jsem se dozvěděla, že druhá knížka je už u vydavatele, a třetí se klube na svět. Ale třeba nám to paní Pronská napíše sama 😉 A taky doufám, že se ozvou slovenští čtenáři! Co jste na knížku říkaly/i vy?
(zdroj anotace a obr: Slovenský spisovateľ)
// prvek už neexistuje
lucka
citala som zatial od autorky len jej poslednu knizku a myslim, ze pise pekne…
renka
Elen: Zdá se, že má. Odcituji kousíček, doufám, že to paní Pronské nebude vadit.
Jinak na Lásku a čest i na Bosorkinu dcéru se chystám…. už tak třičtvrtě roku… ale jednou to přijde 🙂
Elen
Kniha pani Pronskej Zlatníkova chovanica ma od prvých stránok zaujala a čítala sa mi celkom dobre, napriek mnohým použitým klišé… Veď koho by napokon čierny rytier s čiernymi vlasmi a temnými očami neupútal, že?
Čítala som i druhú autorkinu knihu, ale tá ma až tak neoslovila, ako jej prvotina.
No rozhodne si nenechám újsť knihu LÁSKA A ČESŤ, kde ústredným hrdinom je lúpežný rytier. Tajne dúfam, že bude tmavovlasý… 🙂
renka
Paní Pronská, jsem moc zvědavá na Vaši „druhotinu“. Asi chvíli potrvá, než se ke mně dostane, ale slibuju, že si ji zase přečtu.
Jana Pronská
Ďakujem za Vaše komentáre a veľmi ma teší, že sa Vám kniha Zlatníkova chovanica páčila. Taktiež ďakujem Vám, pani Renko, za dobre mienené rady, samozrejme tak ako pri prvej, možno i ďalších knihách sa nevyhnem určitým veciam, ktoré možno neulahodia každému, ale príšem srdcom, píšem rada a pre potešenie. A keď niekto v mojich príbehoch nájde niečo pre seba, kúsok romantiky, príjemne strávený čas, budem spokojná.
O tom by možno niečo vedela Sirael, ktorej držím palce, aby neprestala písať, a že vtiahnuť čitateľa do svojho príbehu a udržať ho v napätí zas nie je tak jednoduché… ale o to viac to človek ocení…
Bosorkina dcéra je úplne iný príbeh, iné prostredie, ale v podstate som znova v stredoveku, tak ako aj v ďalšom príbehu, ktorý výjde začiatkom budúceho roku a opäť na Slovensku.
S pozdravom
Jana Pronská
dana
Tejto autorke práve vychádza nová kniha: Bosorkina dcéra. Anotácia: Krásna Soraya, dcéra maurského emira, sa po upálení svojej matky skrýva pred dôstojníkom inkvizície De Vascadom. Aj keď jej vyslanec francúzskeho kráľa poskytne ochranu, mladí ľudia musia prekonať ešte veľa prekážok, aby ich láska mohla byť naplnená.
julia
Kniha sa mi páčila. Som veľmi rada, že som si mohla prečítať historickú romancu z nášho prostredia. Teším sa na ďalšie knihy tejto spisovateľky.
Iveta
Ja som tou knížkou bola nadšená. Hlavne preto, lebo si nejako historickú romantiku neviem predstaviť v slovenskom prostredí, skôr tie knížky beriem ako výlučne historické romány. Priznám sa že moja predstavivosť lepšie funguje v Anglicku, ale tu mi to pripadalo také akurát, nenásilné. Naposledy mi tak do slovenského prostredia sadla Husitská nevesta a Kráľova zajatkyňa, ale to sú už dosť staré dielka.
karolina
Slovenština je pro romantiku super! Já si vůbec nedovedu představit, že bych četla v češtině Angeliku – dnes již běžně dostupnou 🙂
renka
Jo… a taky by mě zajímalo, co přesně se stalo s grófkou Drugethovou 😉