v originále PURE SILK
vydal Oldag 2007
1868 Severní Japonsko
Princezna Tama, dcera pána z Otari, se dovídá zlé zvěsti: její otec padl v boji, poté co nepřátelská přesila dobyla severní pevnost, hrad Wakamatsu. Nezbývá jí, než ujmout se vlády, energií a lstí chránit sebe i svůj lid v prudce se zmítajících dějinách Japonska sužovaného občanskou válkou. Tama se musí vypravit do Paříže pro svého bratra a jediný, kdo jí může pomoct dostat se ze země, je nepříliš důvěryhodný muž – americký námořní kapitán a obchodník Hugh Drommond, zvaný Rudovous. Netrvá však dlouho a mezi zvláštním párem se vytváří vztah plný milostné vášně. Na cestách a při úkolech plných nebezpečí čeká dvojici mnoho krutých zkoušek.V dějově sytém románu z exotického prostředí je plno dráždivých erotických scén a příběh je vystavěn jakoby v obráceném pořadí ve srovnání s obvyklými romantickými romány pro ženy: nejdříve ústřední dvojice prožívá sexuální smršť a teprve pak se k sexu postupně přidává romantické okouzlení končící závěrečnou idylou. Neodmyslitelnou součástí příběhu je i vylíčení odlišného západního a východního způsobu života, mentality a zvyků, jež se projevují i v intimních vztazích.
Hodnocení: ⭐
Než se vrhnu na ostrou kritiku tohohle „veledíla“, tak ještě trochu nastíním děj – Tamina rodina je povražděna, na bohatství jejího rodu si dělá zálusk vrchní inspektor Hiroaki, který se neštítí použít jakékoli prostředky, aby Tamu vypátral, zabil a shrábnul její bohatství. Tak Tama vyhledá pomoc u Hugha, který jí pomoc opravdu přislíbí. Jenže Tama se k Hughovi dostane spolu s gejšou Sunskoku a tahle proradná gejša Tamu práskne Hiroakimu. Tím začne zběsilá honička Tamy a Hugha k jeho lodi, aby mohli z Japonska prchnout do Francie a vyhledat pomoc Tamiina bratra, prince rodu Otari…
Jak už jsem naznačila na začátku, tahle kniha pro mě byla velikým zklamáním. Při jejím čtení se mi dost často vybavovala věta babky Kelišové z trilogie Slunce, seno…: „Velebnosti, já bych se na to nejradši…“. Příběh mi přišel šitý horkou jehlou, hrdinové ledabyle popsaní, dialogy plytké a to, že se do sebe zamilovali, tak k tomu došlo asi v hlavě autorky, ale nějak v knize opomněla ten přechod od sexu k milostnému vztahu zmínit (pokud přimhouřím obě oči, tak možná to „romantické okouzlení končíčí závěrečnou idylou“ měla být scéna, když jede Hugh v kočáře se svou bývalkou do jejího domu, kde si rozhodně neměli v plánu jen povídat o starých časech a v tom mu dojde, že už bývalku nechce).
Romantiku jsem v knize hledala marně, vždyť jen první půlku knihy Tama a Hugh prchají před podlými japonskými nindži, vyslanými hamižným, vrchním inspektorem Hiroakim, současně na útěku půlku Japonska povraždí, k tomu si ale cestu dvojnásobně prodlouží, protože zároveň prožívají tu v anotaci zmíněnou „sexuální smršť“.
Navíc se v knize nějak moc snadno z úhlavních nepřátel stávají přátelé – teď mám na mysli gejšu Sunskoku, která nejdřív Tamu udá Hiroakimu, pak se ze sobeckých důvodů rozhodne prchnout z japonského nevěstince a vzápětí chce Tamě pomoci uprchnout z Japonska. A to není všechno, ale víc vás děsit nebudu, třeba se mezi vámi najde někdo, komu tahle kniha nebude připadat tak strašná…
Ale za sebe závěrem shrnu – pardon, paní Johnson, ale tohle jsem opravdu nestrávila.
(zdroj anotace vč. obrázku www.oldag.cz)




Napsat komentář