v originále FORGIVING
vydal Ikar 2000
1876 Dakota, USA
Odvážná Sára se vydá hledat svou sestru Addie do drsného města zlatokopů. Ke svému úžasu zjistí, že se Addie živí v Deadwoodu jako prostitutka. Kolik nemilých překvapení na Sáru ještě čeká? Bude jí přitažlivý šerif Noah dostatečnou oporou, aby zapomněla na minulost?
Hodnocení: ⭐ ⭐ ⭐ ⭐ a půl
Sára přijíždí do Deadwoodu v domnění, že její sestra Addie pracuje jako pomocnice v domácnosti paní Hossiterové. Jenže hned po příjezdu je vyvedena z omylu – její sestra není pomocnice v domácnosti, ale prostitutka v podniku u Rózy. Sára se tímto zjištěním nenechá odradit a Addie navštíví, ale místo vřelého přivítání se od sestry dočká jen strohého odmítnutí.
Jenže Sára se nevzdává a rozhodne se v rozvíjejícím se zlatokopeckém městečku, kde 99% obyvatel tvoří muži, usadit, stát se novinářkou a pomoct Addie k návratu do normálního života. O osudu Addie dopisem napíše i svému a Addiinu příteli z dětství Robertovi. Ten neváhá a do Deadwoodu přijíždí taky, aby pomohl. Jenže oba zjišťují, že za rozhodnutím Addie stát se a být nadále prostitutkou je něco temného, co ji od nich jen vzdaluje.
Navíc se Sára hned první den svého příjezdu potkává s místním šerifem Noahem, ale nejprve si do oka příliš nepadnou (jak by taky ano, když se setkají před podnikem, kde Addie pracuje a kam má Noah zrovna, a nikoli služebně, namířeno 😉 ). Jak už to tak bývá, co se škádlívá, rádo se mívá a za čas Sára a Noah zjišťují, že počáteční antipatie jsou fuč a že k sobě začínají něco cítit. Když už vše vypadá na svatbu, tak ale minulost vytáhne své drápky a nadějně se rozvíjející se vztah se rozpadá…
Tenhle příběh se mi moc líbil. Sice je knížka poněkud delší, ale příběh, alespoň pro mě, měl kouzlo. Líbí se mi autorčin styl a taková normální „lidskost“ hrdinů – Sářina odhodlanost a emancipovanost, Addiino obnovení důvěry v sebe sama, Noahova i Robertova vytrvalost získat srdce svých vyvolených. Zkrátka člověk jim všem musel držet palce, aby dokázali odpustit minulosti a najít své štěstí v budoucnosti.
(zdroj anotace vč. obrázku Ikar)
Po Renče a Jahu jsem i já rozšířila přispěvatelský tým RČK a zpočátku recenzovala zejména historické romance z Anglie, Ameriky či Austrálie 19. století. Po nějakém čase jsem zabrousila i do četby romancí, kde se cestovalo v čase a do četby „upířin“. Ale klasická romantika z 19. století je stejně má nejoblíbenější. 🙂


Napsat komentář