Tématické aspekty aneb o čem vlastně Jane Austenová psala…

Román Pride and Prejudice vznikl už v době před dvěma sty lety, pro dnešní čtenáře je však stále živoucí a srozumitelný. Není divu, když hybným momentem jeho děje jsou vlastně peníze, a jednání většiny postav je tak motivované touhou po majetku a finančním zabezpečení; to platilo tehdy stejně jako dnes. Austenová pak toto mnohdy pošetilé chování svých hrdinů sleduje s ironickým úsměvem. Nesmíme však také zapomenout, že literární charakter románu Pride and Prejudice vystihuje nejlépe žánrové označení romantická komedie. To znamená, že román Pride and Prejudice je mimo jiné příběhem o dvou mladých lidech, kteří se do sebe upřímně zamilují teprve poté, co přehodnotí své názory jeden na druhého a svět kolem sebe. Spojíme-li oba pohledy na dílo Jane Austenové, materialistický i morální, dostaneme se k samé podstatě románu Pride and Prejudice.

Oddělíme-li obsah románu Pride and Prejudice od jeho formy, může nám příběh sám o sobě připadat poněkud banální a klišovitý. Narativní umění Jane Austenové je jistě nutné posuzovat komplexně, pro potřeby stručné tématické analýzy však zůstaňme u tohoto jednostranného pohledu. Ostatně nenápaditost při výběru témat, prostředí a postav byla Jane Austenové odvždy vytýkána, přitom právě v této tématické jednotvárnosti paradoxně tkví síla účinku literárního stylu Jane Austenové.

Jane Austenová totiž psala pouze o tom, co sama dokonale znala. Byla si vědoma svých možností, měla v sobě jakousi literární pokoru, s jejíž pomocí dokázala přesně odhadnout míru svého talentu. Fiktivní svět románů Jane Austenové je vystavěn na základech její osobní zkušenosti, a tak v něm čtenáři marně hledají zmínky o válkách, politickém dění a sociálních problémech společnosti. Nemusejí se však cítit nikterak ošizeni, protože Jane Austenová je naoplátku nechává nahlédnout do věrohodného, zábavného ,,mikrosvěta” vesnické šlechty, kde je největší starostí místních matek, jak výhodně provdat všechny své dcery.

,,3 or 4 Families in a Country Village is the very thing to work on”, tak zněla rada, kterou Jane Austenová udělila své neteři Anně, když ta se pokoušela o svou literární prvotinu. Tato věta, ač působí nenápadně, vypovídá jak o výběru hlavních hrdinů a charakterizačních technikách Jane Austenové, tak o prostředích, do kterých je děj jejích románů zasazen. Jinými slovy, Jane Austenová své neteři radí, aby se zaměřila na několik výrazných postav, soustředila je na jedno místo a uvedla do vzájemných vztahů, to znamená, aby těmto postavám umožnila setkávat se, mluvit o sobě a svých osobních vazbách, šířit klevety, odhalovat si navzájem své skutečné charaktery, a dramatizovat tak děj. Toto umění dovedla sama Jane Austenová k dokonalosti, čehož důkazem je i román Pride and Prejudice.

Jak jsme se již zmínili, Jane Austenová zasadila děj všech svých románů na venkov, konkrétně mezi nižší a střední venkovskou šlechtu. Prozkoumáme-li však toto románové prostředí zevrubněji, neunikne nám, že ani tento úzký segment společnosti nezobrazila Jane Austenové v celé jeho šíři. Všimněme si, že se v jejích románech téměř nesetkáme se služebnictvem. Sloužící se v románech sice objevují všude tam, kde je jich třeba, jako např. na panství Pemberley, málokdy se ovšem jakkoliv projevují, často jejich přítomnost sotva zaznamenáme. Také aristokracie, tedy vysoká šlechta, se
v románovém světě Jane Austenové vyskytuje zřídka, a pokud přeci, je vykreslena převážně satiricky, jako lady Catherine v románu Pride and Prejudice. Vyjímku tvoří snad jen čestný plukovník Fitzwilliam. Jeho postava je však nevýrazná, má převážně funkční charakter. V románu je mu přidělena úloha informovat Elizabeth o Darcyho podílu na odloučení Jane a Bingleyho.

Ostatně mužským postavám věnuje Jane Austenová obecně menší pozornost než postavám ženským, její románoví hrdinové působí poněkud ploše a jednotvárně. Je také zajímavé, že se v románech pohybují téměř výhradně ve společnosti žen. Ženský prvek je v díle Jane Austenové posílen na úkor mužského, což je patrné také z absence typicky mužských zábav a konverzačních témat, jako jsou myslivectví a politika; v románech však nehledejme ani teologické úvahy či přehnanou zbožnost. Austenová líčí pouze běžné společenské vztahy a zvyklosti příslušníků venkovské šlechty, aniž by se pokoušela do děje integrovat hlubší sociální, náboženská či politická témata. Zcela jistě si tedy ve svém literárním úsilí neklade za cíl zobrazit detailně a ve vší úplnosti život venkovské šlechty. Její literární proslulost a sláva spočívá zejména v tom, že pro svůj tématicky specifický obsah dokázala najít adekvátní formu.

Bibliografie

Jane Austen’s Letters. Collected and edited by Deirdre Le Faye. 3rd edition. Oxford : Oxford University Press, 1997. xxviii, 643 s.