v originále HEART OF THE HUNTER
vydalo KMa Levné knihy 2008
Anglie & Francie, 1275.
Anotace:
Ariana z Clairmontu by obětovala cokoli, aby zachránila svého uneseného bratra. Proto se vydává na výpravu plnou nebezpečí. Jejím jediným spojencem je Braedon le Chasseur, hrůzu nahánějící rytíř se záhadnou minulostí, jehož zjizvená tvář a hloubavá povaha maskují duši naplněnou bolestí. Ariana se obává tohoto nebezpečného muže i tajemství, které se snaží zatajit – ale Bradonův dotek je čirým pokušením a jeho polibek mocným kouzlem svádějícím k vášni, které není schopna vzdorovat.
Kdysi zvaný Lovec, nyní pronásledovaný zlověstným dědictvím, které se s námahou snaží popřít, Braedon žije ve světě stínů a osamocení – dokud nenarazí na nevinnou krásku potřebující jeho ochranu. Vydává se na cestu k legendárnímu pokladu, na níž je nucen buď čelit svým dávným protivníkům a ohromujícímu tajemství, nebo ztratit Arianu a jediné štěstí, které kdy v životě poznal…
Hodnocení: ⭐ ⭐ ⭐ a 1/2
Když už jsme si přečetli třetí, a poté i druhý díl této série, konečně nás LK obšťastnily i dílem prvním. Zda se někdy dočkáme závěru celé série, to je ve hvězdách, protože pokud vím, tak nevyšel ani anglicky, a to ho Tina na svých stránkách slibovala někdy v půlce loňského roku…
A k příběhu: opět jsme spíš ve vodách fantasy než romance, i když žhavých scén je tu dostatek. Dozvíte se, jak to všechno začalo, a pak už můžete pronikat tajemstvími obou hlavních hrdinů. Ariana se totiž v naivní víře a bez jakéhokoliv promyšleného plánu vydá na cestu, která by končila její i bratrovou smrtí, kdyby jí v tom Lovec (le Chasseur) nezabránil. Sám ze začátku neví proč, ale pozdější hluboká náklonnost mu snad dá odpověď. Díky jeho bystrému mozku a nevšedním schopnostem se nakonec celý výsledek mise podaří zvrátit v úspěch, i když teda je to o fous. Také se tu objevuje záhadný a rozporuplný Draec de Nantes, což je nejspíš hrdina dílu čtvrtého.
Musím říct, že jsem měla trochu problém oblíbit si Arianu. Se svou hloupou zaťatostí mě dost rozčilovala, ale Braedon ji pak hezky srovnal, takže dobrý.
Co nebylo dobrý, byla kvalita překladu. Když pominu tiskařského šotka, skutečnost, že jsem dodnes nevěděla, že lodě mají cimbuří, či že se mi nepodařilo zjistit, co to je polévkové počasí, ještě zbude velký ranec stížností. T.St.J. používá zejména při popisu vášnivých scén poetický jazyk. Pro ten musí mít spisovatel cit. Překladatel tento cit bohužel postrádal. Překlad je sice formálně správně, ale jako celek působí jen jako snůška blábolů. No uznejte, proč by třeba měl Braendon vcucávat bradavky, když je může vsát nebo uchopit do úst. Také téměř neustále něco vlekl po těle své milenky atd. atd…
Takže rada pro dotisk: česat, česat a česat.
(zdroj vč. obr: KMa)


Napsat komentář