15 komentářů: „Nicole BYRD“

1. 

   renka

   18. 9. 2008

   lasik je koukám pěkný spammer 🙂 Ani jsem nemrkla okem, a hned tu bylo 18 (!) komentářů.

2. 

   lasik

   18. 9. 2008

   Zdravím. Mám zatím tři knížky. Svádění sira Olivera se mi docela líbilo (komentář je u knihy). Včera jsem si koupila také Zrazenou dámu – ta se mi teda moc nelíbila. Hlavní hrdina od samého začátku příliš dokonalý a konec, kdy těhotná hrdinka jezdí kočárem po cestách a necestách a hledá ho, no nevím. Dnes jsem přečetla Nestoudnou – ta se mi líbila zatím nejvíc. I když bylo už na začátku jasné, kdo s kým nakonec bude, děj docela utíkal a nešla jsem spát, dokud jsem nedočetla. Uvažuji o Blankytném snění.

3. 

   Dita

   19. 8. 2008

   Šarlatovou vdovu jsem taky četla a dýchala z ní na mě viktoriánská atmosféra, což není zrovna moje nejoblíbenější období, ačkoliv vlastně ani netuším, jestli ta kniha není z úplně jiné doby. Celkově mi přišlo, že hlavní hrdina byl milý chlap a já být hlavní hrdinka, která přijde o manžela v době, kdy ženy byly doslova a do písmene svou existencí na mužských závislé, tak taky pláču. Podle mě totiž neplakala proto, že by strašně litovala odchodu svého manžela coby někoho, koho tak moc milovala (ačkoliv ona ho měla ráda), ale jako živitele, který nějak pozapomněl zajistit po svém případném odchodu alespoň nějakou důstojnou exitenci své vdovy.

4. 

   Maki

   18. 8. 2008

   Pravě dneska jsem si dočetla Šarlatovou vdovu a nějak sem se ji nomohla prokousat… Ten konec se mi zdál docela uspěchaný, ale rozuzlení bylo docela překvapující… Jenom mě trochu naštvalo jak hlavní hrdinka musela v jednom kuse brečet. Byl to už rok co její manžel zemřel a k tomu ho ani moc nemilovala tak o co šlo??? Já nemusím zrovna takovéhle chudinky co v jednom kuse hledají kapesník, aby si mohly usušit slzy. Nikolas byl roztomily s těmi dárečky, takový princ na bílém koni:o) a jak se o ní pořád chtěl starat tak to bylo prostě něco… Připomínal mi tím roztomilého plyšového medvěda… Prostě cukroušek:-)

5. 

   elisa

   24. 3. 2008

   ospravedlňujem sa, strašne si vymýšľam – vymyslela som si neexistujúcu 2.časť trilógie – knižka o Mathewovi a Gemme neeistuje – popisovaný dej je
   súčasťou knižky Blankytné snení. Asi preto, že je som
   to čítala dávnejšie, nadobudla som dojem, že je samostatná knižka. Ale ostatné som si nevymyslela.

6. 

   elisa

   29. 2. 2008

   Prvá kniha sa vola Blankytné snění. V nej Luisa – pekná, bohatá, impluzívna a dobrosrdečná dievčina cestuje do Londýna so svojím snúbencom, aby si trochu užila sezóny.
   Cestou sa ujme Gemmy, ktorá žila v sirotinci a internátnej škole a chce nájsť svoju rodinu, o ktorej nič nevie. Kapitán Mathew zas chce nájsť svoju setru, ktorá skončila v sirotinci. Ďalej sa zoznámime s pekným a statočným, ale chudobným poručíkom Colinom, ktorý hľadá bohatú nevestu. Luisa sa rozíde s neverným snúbencom, zaľúbi sa
   do Colina, ktorý ju zachráni pred hrozným škandálom a všetko sa končí svadbou. Gemma nájde svojho brata – je to lord Sinclair a súrodenci zistia, že ich otcom bol
   tajomný milenec ich matky, ktorý bol jej jedinou útechou v manželstve s krutým človekom. Druhá kniha – bohužiaľ si
   neviem spomenúť ako sa volá, je príbehom Gemmy a Mathewa, ktorí nájdu nielen Mathewovu sestru Clarissu, ale zároveň nájdu v sebe navzájom lásku. Dej končí svadbou Mathewa a Gemmy. Luisa s manželom sú len spomenutí, že sú na svadobnej ceste a okrajovo je v deji naznačené, že lord Sinclair sa rozhodol nájsť svojho otca.
   Tretia kniha Dáma bez pozlátka je príbehom Clarissy a Domenica, lord Sinclair nájde svojho otca, ktorý je vdovcom a má 4 dcéry (vlastne tuším, že nájde len dievča
   ktoré sa veľmi podobá na Gemmu a cez okno uvidí muža, na ktorého sa podobá on sám). V knihe Svádění sira Olivera
   lord Sinclair sa zmieri so svojím otcom a rozhodne sa mu pomôcť tým, že vezme do Londýna jednu zo svojich nevlastných sestier. To je príbeh tejto sestry – tušám sa volá Julianna. Keďže ešte nepoznáme príbeh lásky lorda Sinclaira a jeho ženy a lord Sinclair má ešte 3 nevydaté sestry, možno bude sága pokračovať.
   Celkovo môžem povedať, že sa mi páčila knižka Blankytné snění a najsympatickejší mi boli Louisa a Colin.
   Tie ostatné knižky sa síce dali čítať, ale nič moc to nebolo.

7. 

   Maki

   1. 2. 2008

   teprve jsem si ji koupila ještě jsem si ji ani nepřečetla ale jak si tady čtu ty komentáře tak na to asi ani nebudu nějak spěchat. radši se vrhnu na něco od arnette lamb myslim že to bude rozumější

8. 

   Marie2

   15. 1. 2008

   Je to odpočinkové čtení.Zjistila jsem,že na Blankytné snění lehce navazuje Dáma bez pozlátka.Zdá se mi,že příjde ještě další pokračování protože není ještě vše uzavřeno.Neví někdo?

9. 

   Dita

   8. 1. 2008

   Šarlatová vdova se mi líbila, ale musela jsem přivyknout tomu pomalému tempu vyprávění. Není to akční kniha, konec se mi ale zdál s ohledem na předchozí části trochu „urychlený“. 🙂

10. 

    lucischek

    8. 1. 2008

    ja uz asi tyden ctu Sarlatovou vdovu, neni to spatne, ale strasne se to tahne…a to jsem ten typ, co klidne cte neco i celou noc, pokud me to chytne, tak nevim nevim, o cem tohle svedci 😀