V originále AN UNWILLING BRIDE,
vydalo Domino 2007.

Anotace:
(zdroj vč. obr.: www.dominoknihy.cz)
Anglie, 1815.
Beth vede život přesně podle svých představ. Pracuje jako učitelka v dívčí škole, což jí skýtá vytouženou nezávislost a především způsob, jak se vyhnout jhu manželského svazku. Její odhodlání nepodvolit se vůli žádného muže se však hroutí jako domeček z karet ve chvíli, kdy se z ní stane figurka ve hře mocného šlechtice, jenž ji nutí ke sňatku se svým dědicem, světáckým Lucienem de Vaux.
Ani Lucien není vidinou sňatku příliš nadšený, přestože si jím může zajistit obrovské dědictví. Upjatá a emancipovaná učitelka se mu z duše protiví, na jeho vkus je až příliš vzpurná a nepochopitelně se odmítá podvolit jeho mužské autoritě. Rozhodne se jí uštědřit lekci pokory, avšak Bethina nezdolnost a šarm jeho odhodlání nahlodají a zakrátko stojí Lucien před zcela jiným problémem: jak před ní uchránit své srdce…
Hodnocení: ⭐ ⭐ a půl
Teda nečekala jsem, že dám někdy JB tak nízké hodnocení, ale opravdu mi knížka nesedla. A to ten půlbod dávám ze sympatií. Prostě jsem autorce nic nedokázala uvěřit.
Podstatou příběhu je fakt, že Lucien de Vaux je totiž vlastně St. Briac, kdežto Elizabeth je nemanželská dcera vévody de Vaux. A aby se udržela krev a jméno de Vaux pohromadě, ti dva se prostě musí vzít. Tohle je ještě ta dobrá část příběhu.
A teď: oba se celkem bez problémů podvolí. Ačkoliv Lucien má velmi rád svoji milenku Blanche a Beth je praštěná a protivná feministka. Po svatbě se skamarádí a najednou zjistí, že se milují. Kdy a kde a PROČ však z příběhu nějak nevyčtete. Lucien bez problémů přenechá svou milenku svému bezrukému příteli Halovi, a Blanche a Beth se stávají téměř nejlepšími přítelkyněmi… Domácí násilí je tu smeteno hrdinčinou vírou, že už se to víckrát nestane. Pak je tu ještě zlotřilý lord Deveril a naši Rebelové se tedy nezachovají moc čestně…
Pro ilustraci cituji post-postelovou scénu:
„Beth opatrně navodila téma sociálních problémů a zjistila, že Lucienovi nejsou lhostejné. Vysvětlil jí, že jedním z důvodů, proč má vévodství tolik sloužících, je to, že chtěli zaměstnat co nejvíc lidí. Kromě toho nakupovali nejčastěji místní výrobky a dbali na potřeby svých nájemců.“
Sory, ale to je TAK laciný! A pitomý…
Nevím jak vy, ale mě se to prostě nelíbilo. Přesto autorku nezatracuju. Aby vám to nebylo líto, tak svůj vlastní názor na knížku můžete vyjádřit dole pod článkem.
Jinak knížka navazuje na Smluvený sňatek a jejím pokračováním je Ďáblova dědička, která vyšla už dávno (konkrétně v roce 2003).


Napsat komentář