Tess WARWICK
V originále ??? ,
vydalo Baronet 1998
Anotace : Baronet
jižní Anglie 1798
Urostlý, pohledný lord Richard Remington získal srdce a ruku krásné Juliet. Na hradě Julietina otce se slaví skvělá svatba a všichni svatebčané mladému páru závidí. Šťastní novomanželé odjíždějí na Richardovo sídlo, kde spolu prožijí romantickou první noc. Idyla však nepokračuje dlouho. Richarda odvolají neodbytné povinnosti mimo domov a v jeho nepřítomnosti je půvabná Juliet unesena.
Když Juliet zjistí, jak strašlivého má nepřítele, propadne zoufalství. Při životě ji v temné kobce drží pouze její víra ve svou nehynoucí lásku k Richardovi. Přesto musí prožít ještě mnohé útrapy, než si mohou zase se statečným Richardem opět padnout do náručí.
Hodnocení ⭐ ⭐
Milí čtivci,
pokud se vám tato kniha, jakožto téměř archiválie, nikdy nedostane do rukou, pak, imho, nemáte čeho litovat! Slabotááá…
Příběh sám není až tak špatný, i když originalitou taky nevyniká, ale ten styl… :-(((
Bez uzardění ho nazývám červenou knihovnou ve významu románků o tom, jak chudá švadlenka s bohatým továrníkem ke štěstí přišla. I když tady jsou bohatí oba.
Tak, ale abych přešla k věci.
Juliet se vdává za muže, kterého miluje. Pak prožijí zmíněnou noc. To je v pořádku, pominu-li sladkobolné výlevy obou hrdinů. Na Richardově panství zůstává po jeho odjezdu novomanželka společně s Glendou, přítelkyní, která žila od dětství u Richardovy rodiny. A pak je Juliet unesena.
Richard, marně pátrající po své ženě, se užírá bezmocí a pomalu se utápí v alkoholu, utěšován Glendou, která záhadně přežila krvavý masakr na hradě.
Juliet zatím sedí přikována řetězy v studeném vězení a je mučena hlady a žízní. K tomu je pravidelně otloukána svým dozorcem, neboť mu nechce být po vůli.
(Uch, pochybuji, že by se jí ten milý mužík ptal na souhlas.)
Ale Juliet, ač křehká a nezvyklá nepohodlí, ač zbita do krve, ač upadající do bezvědomí hlady a žízní, přesto duchem nezlomena myslí stále na svou lásku (chudáček, jak asi musí trpět) a doufá, že brzy přijde buď vysvobození, nebo milosrdná smrt. To vše hojně protkáno (opět) sladkobolnými vzpomínkami na společné chvíle s Richardem a četnými modlitbami k Bohu i Panně Marii.
Ne že bych měla něco proti modlitbám. Naopak. Jen nemám ráda, když se tím autorky příliš ohání.
Děj se samozřejmě ještě rozvine, utíká se z vězení a opět se do něj upadá, objeví se tajemný zachránce, rozehrává se hra s únoscem „kdo s koho“, a nakonec všechno dobře dopadne.
Ale popravdě, po posledním písmenku se mi dost ulevilo…
Tato kniha má ještě další dva díly – Ve jménu cti a Ve jménu štěstí. Já se ovšem pokračování dobrovolně vzdávám.
Zajímavé je, že při pátrání po stránkách autorky jsem nenarazila na jediný odkaz, kde by se její jméno vyskytovalo. A v knize samotné chybí název originálu.
vámi nehodnoceno
prům. hodnocení: 2,11 (9 x)
Loading…
Napsat komentář