OSTROV ABANDON

V originále ABANDON,

vydalo Oldag 2004.

Anotace:

(zdroj vč. brázku: www.oldag.cz)

Krásná Morwenna Halliwellová, která po matce údajně zdědila nadpřirozené schopnosti a po otci zájem o dějiny, zejména o krále Artuše, se snaží zachránit svůj domov před zkázou. Současný majitel ostrova hrabě z Pentargonu, Anthony Hartstone, hodlá ostrov prodat jednomu britskému šlechtici, jehož úmysly se s úmysly místních obyvatel naprosto rozcházejí. Neoblomný Anthony sice Morwenniným argumentům příliš nenaslouchá, ale postupně propadá její kráse a osobnímu kouzlu. Podle Morwenny je Abandon místem, na němž leží jeskyně, v níž se ukrývá král Artuš se svým vojskem. Její otec Robert Halliwell zasvětil artušovské legendě celý život a napsal o ní řadu knih. Ty svými ilustracemi doplnil rodinný přítel a nadaný malíř Elliott Winleigh. Na ostrově již započaly práce na odstranění kultovních kamenů, na jejichž místě chce nový majitel postavit loveckou chatu. Mezi Morwennou a Anthonym to jiskří čím dál tím víc a Anthony se rozhodne zachránit dívčinu čest a vzít si ji za ženu. Sám nejlépe ví, že od chvíle, kdy Morwennu spatřil, po ničem jiném netouží. Zároveň kdosi začne vyhrožovat Morwenně smrtí, a ještě ke všemu zmizí Elliott. Anthony si uvědomuje, že jeho krásná manželka je v nebezpečí, a rozhodne se ji ochránit stůj co stůj.

Hodnocení: ⭐ ⭐ ⭐ ⭐

Když napovím: Abandon – Avalon, Morwenna – Morgana, Pentargon – Pendragon…

Asi vyušíte, že tu tak trochu půjde o odkaz krále Artuše v jeho následovnících. A nejen Artuš, objeví se tu zvučná jména jako Merlin, Morgana, Galahad. Nicméně příběh se děje v nedávné minulosti , hrdinové tu čelí nebezpečným tvorům z masa a kostí a bojují proti sociální nespravedlnosti. Prolíná se tu skutečnost s kouzly, minulost s románovou „současností“… A dokonce je tu předpovězen příchod Hitlera…

V něčem trochu naivní, v něčem kouzelné. Zejména se mi líbilo líčení vášnivé lásky (teď nemyslím jen hambatých scén, ale celkově se vším všudy), podle mě je jedno z nejlepších, co jsem kdy četla. Humoru a zábavných scén tu není tolik, jako jsme zvyklí u jiných knížek téhle autorky. Také to bylo místy trochu zmatené, nepovedlo se mi příliš pochopit, jak příběh souvisí s legendou. Možná to ale nevěděla ani J.H.

A ještě malé rýpnutí: autorka by si někdy měla zajet na Vltavu na lodičky. Zjistila by, že pokud veslující člověk chce vidět, kdo pluje za jeho loďkou, nemusí se ohlížet přes rameno. Stačí, když se upřeně zadívá před sebe.

Čtenářské hodnocení knížky:
1 hvězdička