v originále MY WICKED ENCHANTRESS,
vydalo Ikar 1998
Anotace : Ikar
1746 Amerika
Kayleigh je nevinná. Není zlodějka ani vražedkyně. Pomsta nenáviděného bratrance Straughta ji však pronásleduje jako noční můra. Pouze tajemný šlechtic St. Bride ji může zachránit.
Hodnocení ⭐ ⭐ ⭐
Ikare, Ikare…
Ale ne, při těch 4 větách si nemůže ubohé nakladatelství zas tak moc vymýšlet. Pravda, Kayleigh je sice zlodějka (hlad dělá divy), ale vražedkyně fakt ne. A že je nevinná – hm, skoro se mi tomu nechtělo věřit, když skoro rok žila při svém neobvyklém půvabu mezi nejhorší spodinou, pouze s ochrannou nemohoucího starého ochmelky a svého nože. Budiž. Jenže, ani St.Bride jí to nevěřil!
A jak se seznámili? Přece když mu chtěla ukrást měšec!
Ale vraťme se o kousek zpátky. Kayleigh byla původně bohatá dívka, obývající se sestrou Mornou hrad Mhor ve Skotsku. Jenže odmítla nabídku k sňatku od svého bratrance, a ten – chamtivec chamtivá – chtěl majetek za každou cenu. Zděšená Kayleigh je svědkem vraždy svého dvojčete a pak je řada na ní…Naštěstí to dopadlo jinak, ovšem dívka prchá ze Skotska a končí v New Orleans. Skoro rok přebývá v chatrči u přístavu a živí se krádežemi, než narazí na muže, který se okrást nenechá. A tím začíná celé její dobrodružství.
Chudák šlechtic je domnělou zlodějkou tak očarován, že poté, co mu ji náhoda přivede do domu, nedbá na všechny její lži, podvody a předstírání a vytrvale se snaží ji dobývat, i přes to, že ji podezírá z vraždy.
Jenže skutečný padouch je pořád na lovu…A Kayleigh – místo aby se svěřila, zapírá i nos mezi očima a stále se snaží někam prchat, čímž se dostává akorát do potíží.
Příběh byl docela zajímavý, milovníci vášnivých scének si taky nemusí zoufat, i když St.Bride na tu konečnou chvíli musí čekat opravdu dlouho.
Přesto jsem nějak hrdince nemohla přijít na chuť. Prostě mi přišla jako nemohoucí knedla. Třeba kapsařinu se naučila co by dup, ale jako služka St.Bridea – no děs a hrůza. Nezvládla ani základní úklid či přípravu koupele, a když ji poslali do kuchyně míchat pudink, připálila ho, protože během míchání odešla krmit své kotě a pak se ještě o čemsi dohadovala s otrokem. Tak už jí raděj žádnou práci nesvěřovali. Proto mi přišlo směšné, když zanedlouho St.Bride hleděl na její „upracované ručky“.
Asi proto to snížené hodnocení.
Tohle byla moje čtvrtá kniha od této autorky a bohužel bych ji řadila spíš k průměru. Tak mě docela zajímá, jak na tom budete se svým názorem vy!


Napsat komentář