V originále TILL DAWN TAMES THE NIGHT,
vydalo Ikar 1998.
Anotace (Ikar):
Londýn, Karibik a tak podobně, 1818.
Osiřelá Aurora se ocitá na palubě pirátské lodi a poté i v náručí pohledného korzára Vashona.
Ten se chce zmocnit nejen mladičké dívky, ale i vzácného smaragdu, k jehož úkrytu zná Aurora cestu.
Hodnocení: ⭐ ⭐ ⭐ ⭐
Chudák Aurora, kdyby znala cestu ke smaragdu, vypravila by se za ním. O jeho existenci se dozvěděla až od Vashona. A kde inkriminovaný klenot je, to neví, má jen určité indicie, které ale ani ona ani Vashon ne a ne rozluštit.
A to je ve hře ještě další zájemce o něj. Milý Vashon je totiž právoplatný vikomt Blackwell, jenže na jeho místě se rozvaluje hlavní padouch knihy, nevlastní bratr a vyučený chirurg, Josiáš Peterborough, který najal zabijáky na svého tehdy třináctiletého brášku. Naštěstí selhali. A protože je smaragd opředen proroctvím, slibuje si od něj, že s jeho pomocí se svého nemile znovunalezeného bratra konečně nadobro zbaví.
Tolik k dramatické zápletce, a teď ta milostná. Auroře se rozhodně nelíbí být unesena, a proto neustále pirátskému vůdci vzdoruje. Ono není divu, protože v jeho blízkosti se na ni ten neustále vrhá a rve z ní šaty pod nejrůznějšími záminkami, a nakonec ji brutálně svede. Několikrát. Aurora má ještě jednu nemilou vlastnost, kterou objevíme zejména ke konci knížky, a to bezhlavě a bez rozmyslu se vrhat do smrtelného nebezpečí. Naštěstí se zamiluje do muže, který ji doufám pro blaho lidstva po svatbě zamkl v ložnici a nepustil ven.
Osobně mi přišel přiléhavější původní název, v překladu něco jako „Dokud jitro neukonejší noc“, smaragd nijak zvlášť tajemný nebyl. Ovšem „tajemný smaragd“ je takový… tajemnější… Moc chválím překladatelku, včetně roztomilého „mně“ místo častěji používaného „mi“, myslím, že dovedla dobrou práci.
Autorce samotné občas trochu ujel patos, přežít se to ale dalo. Nad zápletkou ohledně otce a pokladu si měla podle mě trochu víc podumat, někdy to bylo dost chatrně spatlané. A také je zarážející první brutální svedení, kdy se hrdinové schovávají v cizím domě a hrozí jim za každým rohem smrtelně nebezpečné odhalení, a pár chvil na to se Aurora brání, křičí a pere se. Leda že by to byl takzvaný „tichý výkřik“, obecně autorkami hodně oblíbené slovní spojení. Ale zkoušeli jste někdy tiše vykřiknout???


Napsat komentář