Bazar: Ne
V originále GOLDEN URCHIN,
vydalo Euromedia Group (Ikar) 2003

Anotace : Ikar
Midži, jež odmala vyrůstá u australského kmene, si připadá jako nějaká zrůda, neboť je jiná než ostatní. Má světlou pleť, zelené oči a ohnivě rudé vlasy. Domorodci ji proto neberou jako „pravou ženu“, nesmí se účastnit obvyklých rituálů ani uzavřít sňatek. Když Midži dospěje, rozhodne se kmen opustit a přidat se k bílým lidem na pobřeží. Cestou zachrání zraněného muže, anglického přistěhovalce Lukea Bowmana, který ji spolu s manželkou Rosemary z vděčnosti poskytne domov na své farmě. Naučí Midži číst a psát anglicky a vůbec všemu, co musí znát, aby mohla žít v civilizovaném světě. Midži, která kvůli okolí přijme jméno Meg, po čase objeví v jednom starším časopise fotografii lady Glencullenové, „anglické krásky z lepší společnosti“, a překvapí ji, jak je neznámé ženě nápadně podobná. S pomocí Lukea začne pátrat po svém původu. zdá se, že nejsou jediní, koho dívčin osud zajímá. Zanedlouho se totiž v nedalekém městečku objeví podivné osoby a kdosi se pokusí Meg zabít…
Hodnocení ⭐ ⭐ ⭐ ⭐ ⭐
Příběh začíná v Austrálii, kde Midži vyrostla v buši u domorodců. Její odlišnost ji však vyloučila z běžného života ostatních členů kmene, což pro ni znamená velkou osamělost.
V patnácti se dívka definitivně rozhodne: odejde hledat bílý kmen, kde by si nepřipadla méněcenná. S oštěpem, miskou na vodu a hloubicí hůlkou se vydává na dlouhou pouť pouští, kde musí spoléhat jen na sebe, a najít dostatek potravy a vody pro přežití…
Záchranou Lukea se Midži zcela změní život. Teda, jemu možná taky – dovedete si představit, jak se cítil, když ho z bezvědomí probrala skoro nahá dívka, která jej napájela vodou formou „z pusy do pusy?“
Midži pak z doby kamenné skočila rovnou do průmyslového konce 19. století. Musím říct, že líčení, jak se seznamovala s neznámými věcmi, mě často pobavilo. To se autorovi fakt povedlo. A ta nevědomost a pověry, ve kterých vyrostla – to pak dalo Rosemary docela zabrat, než ji přesvědčila, že pravda může být někde jinde…
Máme tu další příspěvek našeho prvního mužského autora a podle mě je opět skvělý!
Rozehrává se tady osud dívky, jež v civilizaci dozrává v ženu, její vztah k Lukeovi, její pokroky ve výuce, později odjezd do Anglie, do Švýcarska a zase do Anglie… A mezi tím se objevují záhadní pronásledovatelé, přátelé i nepřátelé, jen dlouho nevíte, kdo je vlastně kdo. A to vše souvisí s Midžiným původem. Ještě že je tu ovdovělý Luke, který se sice nejdřív snaží Meg zbavit, ale pak se jako správný zachránce objeví vždy v pravou chvíli. Teda, ony ty jeho záchrany…ale ne, to už si přečtěte sami!
Vášně si tu moc neužijete, ale dílko se čte jedním dechem. Opravdu doporučuji!

Tato kniha je skvělá čtu jí už po několikáte no prostě žužo 😀 Zvlášt jak si pak Luke a Midži vyjadří lasku Prostě je to baječná kniha
Po kratší pauze jsem se znovu s chutí vrhla do čtení historických romancí a když jsem si v knihovně vybírala knihy, řekla jsem si, že zkusím zase něco nového a sáhla po tomto autorovi. Musím říct, že jsem měla opravdu „šťastnou ruku“ protože knížka byla skvělá. Sice v ní bylo víc dobrodružství než romantiky, ale i tak jsem se po celou dobu četby skvěle bavila a rozhodně se chystám přečíst i další díla Madeleine Brent.
Na rozdíl od knížky Skála Kozoroha, kterou jsem se musela dost prokousávat, tahle mě naopak velice bavila. Skvěle popsaný život v divočině i přeměna v civilizovanou ženu. Skvělé čtení!
lasik: dík za radu, chystám se na to. Naštěstí je naše knihovna zásobena.
vita: Najdi si i ty další. Všechny jeho příběhy jsou zajímavé, opravdu doporučuji.
Už jsem ji dočetla. A jsem spokojená. Hodně spokojená.
Já ji zrovna začínám číst.
Zdravím. Tak to je poslední, co mi chybělo k přečtení od této „autorky“ a je to velice dobrá knížka. Bavila mě od začátku do konce. Je to jedna z těch lepších od této „autorky“, i když v globále jsou všechny „její“ knihy absolutně super.
M.Brent se stal-a mojí srdcovou spisovatelkou – její knihy jsou přesně můj styl. Bílá žena je prostě úžasná a zařadila se mezi moje nejoblíbenější knihy.