10. 6. 2007

JEDNOU A NAVŽDY

V originále ONCE AND ALWAYS,

vydalo Baronet 2003, 2010.

McNaught: Jednou a navždy

Anotace (www.baronet.cz):

Anglie, cca 1818.

Victoria Seatonová žije s rodiči a mladší sestrou v americkém městečku Portage a miluje svého přítele z dětství Andrewa. Rodiče však při tragické nehodě zahynou a obě dívky musí odjet k příbuzným do Anglie, navíc každá do jiné rodiny. Victorii si vezme na vychování vévoda z Athertonu, neboť usoudí, že dívka bude ideální manželkou pro jeho synovce lorda Jasona Wakefielda. Victoria však sňatek s Jasonem, který se po zkušenostech z prvního manželství stal cynickým a nesympatickým člověkem, neustále odmítá, ačkoli k němu pociťuje vzrůstající náklonnost. Oběma mladým lidem však trvá příliš dlouho, než k sobě najdou cestu a jeden druhého přesvědčí o své lásce. Když se jim to konečně podaří, už je možná pozdě…

Hodnocení: ⭐ ⭐ ⭐ ⭐ ⭐

Ač má knížka několik společných rysů s ostatními příběhy J. McN., přesto je moc hezká. A zábavná. Autorce se do dramatického příběhu dvou lidí podařilo vtěsnat i nevtíravou dávku humoru.

Například už na str. 25 Victorie zajiskří v dialogu se sestrou:
– Maminka byla pravnučka vévodkyně! A co jsme my, Tory? Získaly jsme tím nějaký titul?
Victoria po ní vrhla ironický pohled. – Ano. – přisvědčila – Jsme „chudé příbuzné“.

Přesto Victoria opravdu titul získala, titul hraběnky Langstonové. Ale to není pro příběh podstatné. Podstatné je, že Jason se k ní opravdu zpočátku chová jako k obtížné chudé příbuzné. Opravdu je na ni hodně ošklivý. Děsně ho rozčílí, že jeho strýc-otec zveřejnil jeho zasnoubení se zde přítomnou slečnou ve všech londýnských novinách, a jemu se neobtěžoval ani zmínit.

Charles, vévoda z Athertonu, je totiž rozhodnutý ty dva za každou cenu dotlačit k sňatku. Jeho motivy nebudu pitvat. A ten starý lišák toho opravdu svými manipulacemi dosáhne. Taky se mu to celkem vymstí.

No a ti dva si k sobě nakonec po mnoha obtížích najdou cestu. Jak jinak. Zbytek si přečtěte.

Trochu mě na str. 241 zmátlo v závorkách napsané „(Kristepane, to je přřříšerrrný!!!)“. Pořád uvažuju, jestli je tahle hláška i v originále, a nebo jestli je to nemístná poznámka překladatele . Nachází se totiž těsně za „oceánem třeštící rozkoše“. 😉

11.6.07: Při zkoumání originálního textu jsem nenarazila na žádné známky toho, že by se tu nacházel onen inkriminovaný výkřik. Takže se s největší pravděpodobností jedná o překladatelský bonus.

Příběh si skoro říká o pokračování ve formě příběhu Toryiny mladší sestry Dorothy, ale zatím jsem neobjevila nic, co by nasvědčovalo tomu, že je už něco takového na světě.

Čtenářské hodnocení knížky:
1 hvězdička

vámi nehodnoceno
prům. hodnocení: 4,65 (88 x)

Loading…

10 komentářů: „JEDNOU A NAVŽDY“

terez.ka

6. 7. 2014

Teď jsem knihu dočetla a jsem naprosto unešená, tak moc se mi líbila :). Jen byla místama trochu drastická a Judith si se čtenáři nebere servítky….SPOILER(ve chvíli kdy jsem zjistila, že tu chudinku po svatbě podvedl, jsem se normálně rozbrečela, bastard)
Jinak za pět hvězd, to se rozumí 🙂
Carrie

2. 12. 2013

Včera som to prečítala a mám z toho také trochu zmiešané pocity. Začína to tak fajn, nádejne a zaujímavo, ale potom sa ten „drajv“ pomaly akosi vytráca. Chýbala mi tam najmä hlbšia psychológia postáv tentokrát a akési väčšie vysvetlenie motívov Charlesa a babičky, ktorá sa navyše pomaly až ku koncu knihy javí byť ozaj záporná postava. To, že mali dojem a pocit, že im to spolu klapne mi nestačilo ako dôvod na zničenie lásky k Andrewovi. Osobne by som asi robila oveľa väčší tartas pri zistení ako Tory. Pozabudnutá poznámka v zátvorke pri milostnej scéne ma úprimne rozosmiala, niet nad to zistiť dojmy prekladateľa:). Inak knihu hodnotím pozitívne, čítala sa naozaj ľahko, bola aj vtipná. A ten záver si mohla autorka odpustiť.
PetraJ

17. 1. 2011

U Judith jsem začínala s romány. Můj první byl Whitney, moje láska a následovaly další. Mám raději historická témata než současnost a tohle se mi moc líbilo. Tato autorka je jedna z mála těch, ke kterým se ráda vracím. Této knížce dávám 5* a po nějakém čase si dám repete :-).
Lenka AK.

26. 8. 2009

Ta „zapomenutá“ překladatelská poznámka mě opravdu pobavila. Ale navzdory „oceánu třeštící rozkoše“ je to romantický příběh jak vyšitý. Akorát možná ten konec nemusel být tak vyhrocený, ale proč ne.
LaReina

8. 7. 2009

Nad tou poznámkou v závorce jsem taky kroutila hlavou, když jsem to četla. Holt šotek je šotek:D
Runes

30. 5. 2009

Asi nebyl dobrý nápad zhltnout tři knížky od stejné autorky rychle po sobě. Nepopírám, že Jednou a navždy (konečně logicky přeložený název) má své kouzlo, třeba Renkou zmiňovaný suchý humor, ale jinak je spousta detailů až příliš podobá ostatním knížkám. Nadpozemsky krásná a nevinná hrdinka se srdcem na dlani a nadpozemsky krásný, cynický a osamělý hrdina – s těmi se snad roztrhl pytel. Příjemná změna byla arogantní prababička (tu bych s radostí nakopla) i ublížený vévoda (toho bych s radostí nakopla vícekrát), ale opomíjený Andrew si rozhodně nezasloužil, aby se s ním tak zákeřně zametlo. A ti, co za to všechno mohli, z toho vyšli moc lacino.
Jana

16. 2. 2009

Teda musím říct, že Judith McNaught je vážně třída. Po Království Snů je tohle další knížka, od které jsem se nemohla odtrhnout, dokud jsem jí nedočetla. Dávám 5 hvězdiček a hned zítra se letím mrknout do knihovny, jestli tam od ní nemají něco dalšího 🙂
carisa

25. 2. 2008

Dito, doufám, že si to pamatuju správně:
Clayton – Whitney, moje láska
Stephen – S tebou až navěky
Royce – Království snů
Jordan – Něco nádherného

Ano, Stephen je Claytonův bratr. A myslím, že ve „Whitney“ se Jordan, Clayton i Jason setkávají v klubu. A propojené je to nějak i ve Stephenově příběhu. Už mi to trochu splývá :-).
Dita

25. 2. 2008

A jak se jmenují příběhy těch tří? Stephen je myslím švagr Whitney a Clayton je její muž. Nebo ne? Kdo je ten Jordan?
carisa

24. 2. 2008

No, shltala jsem to rychle, i když ne tak rychle jako Whitney, která se mi dostala do rukou dřív. Je to velmi pěkné, obzvlášť když člověk ještě nezná další příběhy od McNaughtové. Konkrétně v tomto románu se opakuje hodně motivů z „Claytona, Stephena i Jordana“, ale což… Co asi ta McNaughtová má, chuděra, pořád vymýšlet, že? Nejlepší je zůstat u osvědčeného syžetu.