15. 5. 2007

PŮLNOČNÍ ZPOVĚĎ

V originále MIDNIGHT CONFESSIONS

vydalo Alpress 2004

Proctor: Půlnoční zpověď

1862, New Orleans, USA

Krásná vdova Emmanuelle de Beauvais žije v New Orleansu v době války Severu proti Jihu. Město je obsazeno nepřátelskými vojsky Unie. V nemocnici svého starého přítele pečuje Emmanuelle, plně oddaná medicíně, s velkou obětavostí o raněné. Její život změní jediná noc, kdy je její přítel zákeřně zavražděn. Ztratí spřízněnou duši a navíc na ni padne vážné podezření. Proto je nepřetržitě sledována vyšetřovatelem Zacharym Cooperem, který je přitažlivou ženou od prvního setkání jako očarován. Mezi oběma zajiskří vášeň, vír dalších událostí je však neúprosně krutý… Bude i Emmanuelle vtažena do smrtící sítě?

Hodnocení ⭐ ⭐ ⭐ ⭐

Romantika spojená s detektivní zápletkou. Oba hrdinové jsou mladí, krásní, ale ona zapřisáhlá Jižanka, navíc podezřelá z vraždy, on neoblomný Seveřan pověřený vyšetřováním dané vraždy. Navíc ona je vdova s dítětem a ještě k tomu o několik let starší než on. Setkají se v nejméně vhodné době – v době americké občanské války, kdy nenávist mezi Jihem a Severem vrcholí a rovnoprávnost mužů a žen je v nedohlednu.

Emanuelle je mladá vdova, její manžel byl jedním ze zakladatelů místní nemocnice a Emanuelle zde pracuje jako ošetřovatelka, protože současná společnost jí neumožňuje splnit si svůj životní sen, a to být lékařkou. Je rovněž matkou jedenáctiletého syna, kterého nadevše miluje a je zapřísáhlou odpůrkyní Unie.

Zachary se snaží blíže proniknout k této krásné, ale nepřístupné vdově a postupně zjišťuje, že nic není takové, jak se na první pohled zdá. Zvlášť když v New Orleansu umírají další lidé – všichni z okolí Emanuelle a navíc přátelé jejího zemřelého manžela. Není divu, že Zach je sžírán pochybnostmi, jestli Emanuelle není tím chladnokrevným vrahem. Přesto však ani jeden neodolá vášni, která mezi nimi vzplane, a krůček po krůčku přeroste v lásku.

Ale poté, co vypluje na povrch tajemství Emanuellinina manžela, je Zachovi jasné, kdo za vraždami stojí, kdo má takový zájem na tom, aby minulost zůstala utajena a kdo je svázán předsudky, pro něž se neštítí zabíjet. A co Emanuellin manžel, byla jeho smrt náhoda nebo taky promyšlená vražda?

Pěkný příběh plný vášně mezi hlavními hrdiny, ale i nenávisti a zášti ze strany nepřátel, jednu hvězdu strhávám za příliš dramatický konec, mám radši poněkud klidnější vyvrcholení příběhu, ale neupírám autorce, že do příběhu to zapadlo a nevyznělo to nijak kýčovitě. Rozhodně knížka za přečtení stojí.

^{(zdroj vč. obrázku www.daemon.cz)}

Čtenářské hodnocení knížky:
1 hvězdička

vámi nehodnoceno
prům. hodnocení: 4,26 (39 x)

Loading…

18 komentářů: „PŮLNOČNÍ ZPOVĚĎ“

Agnes

7. 6. 2012

Ja som túto autorku až doteraz nepoznala a Polnočná spoveď bola moja prvá kniha, ktorú som od Candice Proctor prečítala. Bola som celkom milo prekvapená, že odbočila príbehovo od niektorých historických románov, t.j hlavná ženská postava je staršia od náčelníka vojenskej polície, už bola vydatá, má dieťa a chce sa stať lekárkou (na tú dobu veľmi ambiciózne). Tým hneď pridávam jednu hviezdičku naviac. Pútavý dej, rozvýjajúci sa vzťah medzi postavami. A pretože ja osobne mám slabosť pre uniformy, tak mi nedalo si ju neprečítať. Nebola som sklamaná a teším sa na ďalšie knihy. Chystám sa na Noc v raji a Pod austrálskym slnkom. Podľa prečítaných recenzií sú to tiež super knihy.
Petra

11. 10. 2011

Jo, jo – Noc v ráji je moje nejoblíbenější knížka od Candice, na druhém místě mám Pod australským sluncem a na třetí místo dávám právě dočtenou Půlnoční zpověď. Ačkoliv období války SEVER-JIH nemám zrovna ráda, a kolem téhlé knížky jsem dlouho chodila a ne a ne se odhodlat ji přečíst, jsem z ní naprosto nadšená. Zach byl sice o 5 let mladší, ale hodně toho zažil a válka ho poznamenala, Emmanuelle je tu popisovaná jako drobná, šarmatní francouzka, takže o nějakém viditelném věkovém rozdílu nemůže být řeč… no a nemyslím si, že s dětmi čekali, až Emmanuelle dostuduje :-D. Nevšimla jsem si, že by autorka uvedla, kolikpak to těch dětí vlastně měli a mám dojem, že na dnešní dobu se její prapravnučce mohlo zdát moc i třeba 5 (a co já vím, mohli mít dvoj- i vícerčata a třeba za „svého“ počítali i Dominika :-)).
Co říct víc? Jejich sbližování, ta dusná atmosféra (a to nemluvím jenom o počasí :-D), bylo prostě fantastické. Přímo jsem je viděla před očima, dávám 4* a kousek. Ááááách jo, nevíte někdo o podobné „dusné“ knížce?
Dita

12. 5. 2008

karolina: Noc v ráji je dost drsná – má to přesně tu „hustou“ atmosféru, jak jsem tady již jednou psala. Taková ta napjatá a přes všechnu romantiku hodně osobní až tragická. Je to ale jinak úplně skvěle napsaná kniha, vztah obou postav se velmi realisticky vyvíjí a je opravdu hluboký. Ale je to především dobrodružný román, není to lehké čtení (právě kvůli pozadí toho příběhu). Dům neřesti se mě osobně nakonec trávil hůř, ale to uvidíš sama.
arlene

12. 5. 2008

Karolino, Noc v ráji byla moc pěkná, ale taky na druhou stranu smutná, právě kvůli těm dětem. Takže jak chceš, jestli je ti to tzv. proti srsti, tak se do ní nenuť. Třeba někdy časem na ní dostaneš chuť. 😉
lucka

11. 5. 2008

Noc v ráji byla moje první knížka od této autorky a byla jsem nadšená. Je to sice příběh z drsné doby (ohledně těch dětí) ale moc pěkná 🙂
karolina

10. 5. 2008

Dito, no právě – byl mladší a o dost. Nerada bych viděla, aby se za pár let začal otáčet po mladších – proto asi ten epilog, aby se takové nespokojené šťouralky jako já uklidnily 🙂
Arlene, už mám rozečtený Dům neřesti a na kupičce čekají Ostrovy vášní a Šepot nebes. Na Noc v ráji se ani nechystám, páč nemám ráda odebírání a umírání malých dětí a to je v komentáři k této knížce zmíněno :-/
Dita

10. 5. 2008

KAROLINA: Zack byl přeci mladší, ne? Tak ten byl ještě v pohodě – mě se ten nápad, že byl mladší líbil, ale viděla jsi někdy obrazy těch „zasloužilých“ matek? Já nevím, jestli by z ní byl tak strašně nadšenej i po dvaceti letech, ale to ze mě mluví cynik.
arlene

10. 5. 2008

Karolino, to jsem ráda, že se ti kniha líbila. Já mám pro Candice slabost, kromě knihy Oči ve tmě, se mi moc líbily všechny. Oči ve tmě jsou spíš detektivka, než romantika, tak možná proto u mě to částečné zklamání.
Jinak k tomu epilogu, já osobně bych ho ani do knihy nedala, ale co naplat. Zkrátka musíme brát s nadhledem, že když se Emanuelle a Zach tak milovali, tak stihli mít dětí jak smetí, věk nevěk. 😉