Bazar: Ne
V originále MIDNIGHT CONFESSIONS
vydalo Alpress 2004
1862, New Orleans, USA
Krásná vdova Emmanuelle de Beauvais žije v New Orleansu v době války Severu proti Jihu. Město je obsazeno nepřátelskými vojsky Unie. V nemocnici svého starého přítele pečuje Emmanuelle, plně oddaná medicíně, s velkou obětavostí o raněné. Její život změní jediná noc, kdy je její přítel zákeřně zavražděn. Ztratí spřízněnou duši a navíc na ni padne vážné podezření. Proto je nepřetržitě sledována vyšetřovatelem Zacharym Cooperem, který je přitažlivou ženou od prvního setkání jako očarován. Mezi oběma zajiskří vášeň, vír dalších událostí je však neúprosně krutý… Bude i Emmanuelle vtažena do smrtící sítě?
Hodnocení ⭐ ⭐ ⭐ ⭐
Romantika spojená s detektivní zápletkou. Oba hrdinové jsou mladí, krásní, ale ona zapřisáhlá Jižanka, navíc podezřelá z vraždy, on neoblomný Seveřan pověřený vyšetřováním dané vraždy. Navíc ona je vdova s dítětem a ještě k tomu o několik let starší než on. Setkají se v nejméně vhodné době – v době americké občanské války, kdy nenávist mezi Jihem a Severem vrcholí a rovnoprávnost mužů a žen je v nedohlednu.
Emanuelle je mladá vdova, její manžel byl jedním ze zakladatelů místní nemocnice a Emanuelle zde pracuje jako ošetřovatelka, protože současná společnost jí neumožňuje splnit si svůj životní sen, a to být lékařkou. Je rovněž matkou jedenáctiletého syna, kterého nadevše miluje a je zapřísáhlou odpůrkyní Unie.
Zachary se snaží blíže proniknout k této krásné, ale nepřístupné vdově a postupně zjišťuje, že nic není takové, jak se na první pohled zdá. Zvlášť když v New Orleansu umírají další lidé – všichni z okolí Emanuelle a navíc přátelé jejího zemřelého manžela. Není divu, že Zach je sžírán pochybnostmi, jestli Emanuelle není tím chladnokrevným vrahem. Přesto však ani jeden neodolá vášni, která mezi nimi vzplane, a krůček po krůčku přeroste v lásku.
Ale poté, co vypluje na povrch tajemství Emanuellinina manžela, je Zachovi jasné, kdo za vraždami stojí, kdo má takový zájem na tom, aby minulost zůstala utajena a kdo je svázán předsudky, pro něž se neštítí zabíjet. A co Emanuellin manžel, byla jeho smrt náhoda nebo taky promyšlená vražda?
Pěkný příběh plný vášně mezi hlavními hrdiny, ale i nenávisti a zášti ze strany nepřátel, jednu hvězdu strhávám za příliš dramatický konec, mám radši poněkud klidnější vyvrcholení příběhu, ale neupírám autorce, že do příběhu to zapadlo a nevyznělo to nijak kýčovitě. Rozhodně knížka za přečtení stojí.
(zdroj vč. obrázku www.daemon.cz)
Čtenářské hodnocení knížky:
vámi nehodnoceno
prům. hodnocení: 4,26 (39 x)
Loading...
Dito, bylo jí 30 (dnes samozřejmě žádný věk, ale tehdy..) – a když kromě studií a kariéry měla stihnout ještě x-krát mateřství?! Prostě si myslím, že jí CP měla chudince trochu ubrat 🙂 A to nemluvím o věku Zacha.
Pokud si dobře vzpomínám, tak měla jedenáctiletého syna, který se ji narodil, když ji bylo 17 nebo 18, že? Takže v době knihy ji bylo tak 28 nebo 29. No pak asi tak tři roky studovala (víc asi nemusela; hodně věcí uměla, ale jak to chodilo v té době na medicíně, nemám potuchy). Řekla bych, že doktorkou se stala tak v Kristovým letech. To už to dneska zvládáme rychleji 🙂
arlene, Zpověď byla fakt skvělá – jako detektivka i jako romantika (rozhodně se to s krvákem Oči ve tmě nedá srovnávat, proti tomu to byla limonáda..)
Jen mě zarazil jen tak mimochodem zmíněný věk hrdinky a s tím související moje úvaha – jak dlouho se vlastně v té době studovala medicína?? To měla holka dost co dělat, aby do důchodcovského věku stihla to všechno, co bylo v epilogu naznačeno 🙂
Jejda, omlouvám se 🙂 . Z nějakého důvodu si tyhle dvě knihy strašně pletu, tedy jejich názvy. Samozřejmě jsem měla na mysli Oči ve tmě, kde má hlavní hrdina žluté oči. Díky za upozornění.
Půlnoční zpověď se mi líbila, kvůli prostředí (Lousiana, potomci Kreolů, Sever a Jih – zajímavé) a taky pro tu zvláštní atmosféru knihy (připadalo mi, že celou dobu pršelo). A bylo tam dost romantiky, kterou si sama pro sebe nazývám „dusná“, ale o to palčivější a úžasnější, když to nakonec vyjde. Oči ve tmě jsou spíš one-man-story s kriminální zápletkou. Ta romace je vedlejší – naprosto. Myslím, že kdybych znala ta pokračování, tak by se mi to líbilo víc, ale takhle jsem měla pocit, že tomu prostě něco chybí (a pokračování zatím nikde…)
Karolino, to je v pohodě, hlavně pak dej vědět, jak se ti líbila Půlnoční zpověď. Mně osobně víc než Oči ve tmě. 😉
arlene, to mě taky mohlo trknout, že Dita má na mysli Oči ve tmě, když zmiňovala hrdinku Kate..
Dito, tahle kniha pokračování nemá. Pokračování má kniha Oči ve tmě, o níž se zmínila karolina.
Karolino, Půlnoční zpověď happyend má a je v ní víc romantiky než v knize Oči ve tmě. 🙂
O jé, takže to je klasický scénář od Proctor? Dočetla jsem zrovna Oči ve tmě – taky detektivka a taky žádný happy-end se svatbou, naopak dle internetových stránek spisovatelky následuje několik pokračování s nejistým koncem (pro zamilovaný pár) – pochopitelně česky ještě nevyšlo. Tak aspoň vím, co od Půlnoční zpovědi čekat, mám ji zrovna „v pořadí“.
Má to myslím ještě dvě nebo tři pokračování. Oba hlavní protagonisté se v nich objevují ve stejných rolích a jejich vztah se postupně vyvíjí (ale ani v posledním z nich se myslím ještě nevzali, jelikož Kate patří do polosvěta a ne mezi šlechtu). Mě se to taky líbilo. Mám Proctor velmi ráda, jelikož píše úplně jinak a její děje i konce jsou realistické.
Tohle byl spíše detektivní příběh, ale velmi chytře napsaný.