Claudia DAIN
v originále THE COURTESAN’S DAUGHTER
vydalo Víkend 2010
Londýn, 1802
Anotace:
Caroline, dcera hraběte z Dalby, by se ráda provdala. Má to však jeden háček. Nestojí o manžela, kterého jí vybrala matka Sophia, nechvalně proslulá hraběnka z Dalby. Proč by se měla připoutat k muži, který se s ní chce oženit jen proto, aby se zbavil dluhů? Navíc se lord Ashdon chová jako neuvěřitelně domýšlivý a nadutý hejsek.
Caroline touží po lásce. A pokud ji nemůže mít, je ochotná vydat se i na mnohem strmější cestu, tak jako kdysi její matka, a stát se kurtizánou.
Rozhodla se správně? Postupně o tom začíná pochybovat. A tak Caroline nezbývá nic jiného, než se ponořit do spleti rafinovaných intrik, které jak doufá, jí pomohou ke štěstí…
Hodnocení: ⭐ ⭐ ⭐
Tak na tuhle knížku jsem byla hodně zvědavá. Myslím, že není zvykem, aby Víkend vydával historické romance, takže jsem chtěla vědět, co zapříčinilo změnu kurzu.
Tak prvně, příběh je o něčem trochu jiném, než o čem píše anotace. Caro je totiž zcela zastíněna svou oslnivou matkou, hraběnkou z Dalby, a ve věku nějakých sedmnácti let stále ještě nemá ženicha. Vhledem k matčině minulosti je pro manželství s leckterým členem společenské smetánky nepřijatelná, takže se rozhodne, že na manželství se vykašle a stane se kurtizánou jako byla její matka, než aby si vzala zkrachovalého hazardního hráče, kterého jí matka vybrala a „koupila“.
Jenže onen dotyčný, lord Ashdon, když se dozví, kým se chce stát, místo aby se stala jeho nechtěnou ale zákonitou chotí, poněkud se ho to dotkne. A začne kolem milé Caro splétat síť, ve které Caroline uvízne. Ovšem Ash si naštěstí nevšimne, že se do ní zamotal také.
Také se dozvíme, že Ash je synem lorda Westlina, který patřil do minulosti lady Dalbyové, a zdá se, že se nerozešli v nejlepším. A co víc, skrze své děti kují proti sobě nějaké pikle…
Takže když to shrnu, autorka je skvělá kombinátorka, dokázala vymyslet spoustu intrik, které čtenáře pobaví. A její podání je svěží a příjemné, alespoň dle překladu soudě.
Ale co se týče vymýšlení romantického příběhu, tam bych to už viděla slabší. Oba hlavní hrdinové jsou voděni na provázku jako loutky, a jednají téměř přesně tak, jak si jejich vodiči přejí. Bylo mi z toho smutno, protože jako vodnář velmi těžce nesu útok na osobní svobodu svou i jiných. Takže jsem pořád čekala, kdy zamilovaná dvojice všem vypálí rybník. Nedočkala jsem se.
Takže kvůli tomu, že hlavní postavy jsou loutky a jejich hlavní příběh dost účelově vymyšlený, aby vynikly manipulativní dovednosti a intrikaření postavy jiné, dávám jen průměrné hodnocení, i když je příběh napsaný celkem čtivě. Na deštivé nebo blátivé odpoledne či dvě je to ucházející čtivo, ale na pošimrání romantické dušičky je to málo.
Mimochodem – zdá se, že dle epilogu lady Dalbyová bude mít na svědomí i další milostný příběh nebohé, a mně nesympatické Louisy. No uvidíme, třeba to bude romantičtější.
(zdroj anotace a obrázku: Víkend)
Čtenářské hodnocení knížky:
vámi nehodnoceno
prům. hodnocení: 2,75 (8 x)
Loading…
vámi nehodnoceno
prům. hodnocení: 2,75 (8 x)
Loading…
Napsat komentář