14. 10. 2006

JEN VE TVÉM NÁRUČÍ

This is part 1 of 2 of Vallerandovi – L. Kleypas

V originále ONLY IN YOUR ARMS,

vydalo Domino 2002, 2009

Kleypas: Jen ve tvém náručí

Anotace (Domino):

Rok 1805.

Krásná a obletová rusovláska Lysette se ocitá na pokraji zoufalství, neboť se má provdat za neurvalého muže, kterého celým srdcem nenávidí. A protože nesouhlasí s názorem své matky, že údělem ženy je tiše trpět, rozhodne se utéct z domu svého snoubence a zařídit si život podle svého.

Osud je k ní však nelítostný – Lysette se ocitne v sídle rodu Vallerandů, kde vládne tvrdou rukou popudlivý, ďábelský Maxmilián s tajemnou minulostí. Pán domu se rozhodne zneužít Lysette ke svým sobeckým záměrům, ale ona dokáže najít správný klíč k jeho kamennému srdci a přesvědčit do, že i on může být upřímně milován…

Hodnocení: ⭐ ⭐ ⭐ ⭐

Jedna z velmi podařených knížek, myslím. Příběh na pozadí doby, kdy se svádí politický boj o Louisianu, který ukáže, že zlo není úplně zlé a dobro (teda zdá se až na Lisette ;-)) není úplně dobré. Má to sice spoustu stránek, takže chvíli trvá, než se člověk příběhem prokouše, ale stojí za přečtení. Akorát troufám, že nebude moc k sehnání…

Čtenářské hodnocení knížky:
1 hvězdička

vámi nehodnoceno
prům. hodnocení: 4,14 (107 x)

Loading…

Renka

To já jsem před lety založila blog Renčina červená knihovna. Jsem administrátorka a zároveň autorka recenzí. Nejraději mám historické romance, nejlépe z regentské Anglie, ale nepohrdnu ani tvrdými skotskými válečníky na bujných ořích. Čtu ale téměř všechno.

25 komentářů: „JEN VE TVÉM NÁRUČÍ“

paulina

4. 1. 2012

Přesně jak píšete, každý si udělá názor sám, nicméně mi se tahle kniha velice líbila. Četla jsem vše od Lisy K. i dvě originální knihy v AJ, a tato patří k jejím nejpovedenějším. Knihu jsem četla poprvé před 4 lety, už tehdy se mi líbila, ale teď na vánoce 2011 jsem dostala knihu o dvojčatech „Z lásky k tobě“, kterou jsem si musela přečíst 2x za sebou. Děje se tam toho opravdu hodně, děj je překvapivý a člověk si to musí pořádně utřídit v hlavě, aby si knihu užil, a když jsem ji dočetla, musela jsem si zase přečíst „Jen ve tvém náručí“ – vůbec se mi nechtělo jejich rodinu a jejich životy opouštět. Můžu jen napsat, že obě knihy mě dostaly. Dvojče Justin se vyvedl po otci, Philippe mi akorát připadal neslaný/nemastný, Lyssette a Max jsou stále charismatičtí. Obě knihy vřele doporučuji.
babula

29. 8. 2011

Bohužel musím říci, že je toto Lisy její nejhorší kniha, co jsem od ní četla a přečetla jsem toho od ní skoro vše. Nudný děj, na mě moc politiky a jejího zákulisí. Kdyby kniha měla o 90-100 str. méně, velmi by jí to prospělo. Co mě docela potěšilo, bylo, že Max slíbil Lysette odložení svatební noci. Nečekala bych to od něj. Jak ho přitahovala a jak moc po ní toužil, čekala jsem, že se na ni vrhne, jakmile za nimi zaklapnout dveře ložnice. Druhá půlka knihy je určitě lepší, ale přesto je kniha moc zdlouhavá. Více by mě zajímal druhý díl a pokračování o dvojčatech. Těším, se už na říjen, kdy by měla kniha vyjít.
marie

19. 3. 2011

Pro mě osobně její nejlepší knížka. Chování Maxe jsem si zamilovala a Lysette ho krásně zkrotila. Už se těším na pokračování o této zajímavé rodině:-)
vita

15. 2. 2011

Přišlo mi to takové zdlouhavé, ale první polovina byla podařená.
Petra

1. 5. 2010

Tak téhle knížce dávám jenom 3 hvězdičky, zase až tak moc mě nenadchla a už jsem od Kleypas četla rozhodně lepší. Nevadil mi větší věkový rozdíl obou hlavních hrdinů, spíš povahově mi Max a Lysette prostě moc nesedli. Obecně mám radši romantické příběhy ze staré dobré Anglie (a Skotska), takže ani jižanské politikaření mě moc nebavilo a kreolské zvyky (nebo spíš zlozvyky) mě popuzovaly. Hodně mi na nervy lezla Maxova matka (zprvu milá to dáma), která měla pocit, že Lysette po svatbě narostl hřebínek (já si ničeho takového nevšimla) a Bernard, který měl tu drzost v jednu chvíli Maxovi doporučit, aby Lysette odkázal do příslušných mezí a on to v podstatě udělal….A vůbec se mi nelíbila představa, že by paní domu měla mít jen o něco málo vyšší pozici než obyčejná služebná (ovšem patřičně „načančaná“ v šatech schválených tchyní a černou hospodyní) a na slovo poslouchat nejen manžela, který se k ní chová přinejmenším zvláštně (pokud zrovna nejsou v posteli), ale i jeho matku a bratry (a kdoví koho ještě). Doufám, že jsem potenciální čtenářky od knížky neodradila (to bych nerada, za přečtení knížka určitě stojí a každý si může udělat vlastní názor), zkrátka – bohužel, do mého vkusu se autorka tentokrát netrefila.