Anna KIRDOVÁ
vydalo Nová Forma, 2010
Jihovýchodní Irsko, 1892
Anotace:
Poklidný život Shannon O´Donnellové naruší dopis matky, která ji v dětství opustila. Touží Shannon vidět a vyjasnit si okolnosti bolestného odchodu. Shannon souhlasí a vydává se na nedalekou cestu, kam ji doprovází Brian, přítel z dětství. Cestou dojde k jejich vzájemnému sblížení, ale po návratu se rozchází. Osud však ještě neřekl poslední slovo…
Hodnocení: ⭐ ⭐ ⭐ a 3/4
Tak naše česká Anička se pochlapila, a připravila pro nás další svoje dílko (a já se zase pochlapila, a konečně sepsala článek…). Svým způsobem navazuje na předchozí Odhodlání, respektive setkáme se i tady s Deidre a Ewenem, tentokrát v roli milujících rodičů vlastních i nevlastních dětí.
Knížka má krásnou obálku, a to si ji autorka vyrobila sama! Trošičku připomíná baronetí přebaly na Judith McNaught, nezdá se vám?
Anotaci bych asi doplnila o informaci, že se jedná o příběh mladé lásky dvou lidí, kterou se jim ale povede realizovat až ve zralejším věku a poté, co se jejich cesty rozdělí.
Což je věc, která mi přijde na příběhu maličko smutná. Anička tu vlastně zbourala obvyklé pravidlo romancí, kdy oba hrdinové ( no dobře – oba ne, ale hrdinka rozhodně) mají pouze jednoho jediného partnera, se kterým nakonec po mnohých protivenstvích skončí v láskyplném a manželském stavu. Takže díky ději bych knížku zařadila spíš do škatulky mini-román, než romance. Příběh také nekončím stavěním naplněné lásky na odiv celému světu, ale Shannon a Brian se musí z určitých důvodů tak trochu skrývat. I tak většinou romance nekončívají.
Na druhou stranu se mi fakt líbil ten časový skok, kdy Shannon i Brian šli svou cestou, a jak jim zasáhla do života. Postavičky jsou tu zase velmi uvěřitelné, a Aničce musím přiznat velkou dávku empatie. Tedy v některých věcech. Briana a jeho vztah k Shannon tu načrtla trošku zkratkovitě a zjednodušeně, takže mi nepřijde moc reálné, že potom, co se spolu podnikli nemravnosti a on se zachoval, jak se zachoval, nosil by ji přesto v srdci tak hluboko, že se kvůli tomu ani neoženil (?). Buď měla Anička ten vztah vykreslit mnohem hlouběji, nebo si pak pohrát s pozdějším dějem a vpašovat tam pořádné zamilování.
Ještě si neodpustím pár popíchnutí. Tak za prvé hned na prvních stránkách mě praštil do očí „slamník“. Kam s ním? No rozhodně do elektronického koše, protože slamník není obdobou seníku. Ta budova na slámu se většinou nazývá stodola. Takže při představě, jak si malá Shannon hraje ve slamníku se mi na tváři objevil poněkud poťouchlý úsměv. Aničko, také pár větiček by chtělo ještě maličko učesat, a pár věcí z historie trochu ověřit, ale nad tím se dá přimhouřit očičko…
Za druhé – nebyl Brian přeci jen trochu starý na to, aby ještě „nepřišel ten správný čas“ na to říct mu pravdu? Spíš bych preferovala vysvětlení, že Deidre s Ewenem tak dlouho váhali, až se styděli, že mu to neřekli dřív, a tudíž se rozhodli neříct to nikdy.Ovšem to by se museli po svatbě odstěhovat někam jinam, protože je nepravděpodobné, že by se to Brian nedozvěděl odjinud. Bydlím teď na vesnici, takže vím, že v tak malé komunitě se utají fakt máloco.
Jinak opět příjemné počteníčko na cestu autobusem někam trošku dál. Kdo četl Odhodlání, určitě si všimne, že Anička se nám zlepšuje, takže se těším, co bude dál. Jenom se knížka trochu odklání od žánru romance. Za sebe knížce držím palce.
Zdroj anotace a obrázku: Anna Kirdová




Napsat komentář