Bazar: Ne
v originále VIVIANE – SKLAVIN DER RACHE
Vydalo MOBA 2000
Francie 15. století
Anotace:
Téměř každá žena by zděšením omdlela, kdyby se jí stalo totéž, co Viviane de Valouse: V kostele, kde byla právě oddána s Eduardem de la Griffe, byla celá svatební společnost přepadena, ji samu násilníci unesli. Ale Viviane se cítila kupodivu svobodná a volná, protože se jí muž, za kterého ji násilím provdali, protivil. Nic nemohlo být horšího než on. Ani její únosce, který s ní zacházel jako s otrokyní a viděl v ní nástroj své pomsty. Vrátí ji de la Griffovi ne za velké výkupné, ale s bastardem pod srdcem…
Hodnocení: ⭐ ⭐
Závěrečná část série Dcery čarodějnice
Viviane na rozdíl od svých sester vyrůstá ve šlechtické rodině, která ji vydává za vlastní dceru, a jak bylo zvykem, chce ji vhodně provdat. Pak se však Viviane přihodí to, co popisuje anotace. Její únosce s ní jedná tak, že ani nebudete pochybovat, že se příběh odehrává ve středověku, a ještě tomu nasadí korunu, když ji nechá na pospas jejímu zvrhlému manželovi. A tak se Viviane dostane z bláta do louže, a nutno dodat, že pořádně kalné. Všechny útrapy jsou zde sice prezentovány tak, že hrdinka je ,,silná jako vrbový proutek“ a nic ji nezlomí, ale většinou to spíš působí tak, že Viviane po sblížení se svým únoscem (a především poté co ji opustil), zlomila hůl sama nad sebou. Víru v samu sebe jí pomohou znovu najít až sestry, především Marie, která k ní má jako její dvojče nejblíže.
Pak už nás čeká strhující závěr, kdy Melisandiny dcery spojí síly a porazí Guye de St. Doye přesně tak, jak Alison převídala. Sestrám poté nic nebrání užívat si rodinné pohody – Nadine s Colinem, Alison s Michalem, Marii s Ivem a Viviane… Viviane s jedním ,,kajícníkem“, ale to už si přečtěte sami 😉
Celkově bych za samotný příběh Viviane dala pouze jednu hvězdičku (vážně čtení pro silné povahy), zhruba od poloviny však román se vstupem dalších sester do hry nabírá na obrátkách a dosti zajímavě graduje, takže dávám dvě.
Zdroj anotace a obrázku: MOBA


Děkuji 🙂 Což múza je výkonná, ale škoda, že neumí prodloužit den aspoň na 48 hodin. To by bylo článků 🙂
S tímto článkem vítám novou přispěvatelku na stránky RČK: Avou.
Avou se uvolila nám zprostředkovat svoje dojmy zejména z četby Marie Cordonnier (nebo také Marie Cristen a další pseudonymy). Takže jí přeju, aby měla na svoje články hodně odezev, a aby jí líbala múza až bude sepisovat své dojmy z toho, jak múza líbala právě tuhle německy píšící autorku.
Vítej, Avou!