Carolyne SWANN

V originále   ???

vydalo Baronet 2008

Anotace :     Francie / ostrov Martinik    cca pol.17.stol.

Uplynulo deset let ode dne, kdy se Sophie provdala za hraběte de Tencin, a přivedla na Rocher opuštěného nalezence, dítě manžela její zemřelé sestry. Aby měla holčička snadnější život, vydává Sophie dítě za svou právoplatnou neteř. Z Amandine se již stala slečna, jejíž krása nenechá chladným mladého Alaina de Maiziére, který se chystá na oslavě dívčiných osmnáctých narozenin požádat o její ruku. Právě toho dne se na Rocheru objeví nezvaný host – Amandinina matka, stárnoucí pařížská kurtizána, která chce bohatý rod Tencinů vydírat. Zjištění, že jeho láska nemá urozený původ, přiměje vikomta své úmysly změnit. Zoufalá Amandine tuší, že se podobně zachovají i ostatní šlechtici. K jejímu překvapení jí manželství nabídne Alainův přítel Bernard, sice také neurozený, ale díky obchodním aktivitám v zámoří velice bohatý, a tudíž i respektovaný muž. Bernard má jedinou podmínku – aby se s ním Amandine odstěhovala do nové zámořské kolonie, kde spolu začnou nový život. Dívka toužící uniknout pomluvám okolí souhlasí. Netuší, že protivenstva teprve začínají…

Hodnocení    ⭐ ⭐ a třičtvrtě

Tak jsem se zas jednou přinutila ke čtení této lehce tajemné autorky. Jen tak pro formu, ať se mé obzory rozšiřují. Mohu říct jediné – názor na její díla se touto knihou nezměnil. Tedy, dá se to číst. Jen vám nesmí vadit, že hrdinka je – jako téměř vždy – taková nijaká puťka. Tady to mohu vyjádřit myšlenkami samotné Amandine :
1) přeje si, aby to, co právě prožívá, byl jen špatný sen, ze kterého se probudí
2) přeje si, aby kvůli tomu, co právě prožívá, usnula, a už se neprobudila

Zdá se, že hrdinka by raději život prožila v rovině snění, kde nic neohrožuje, nic nebolí a nic se nemusí dělat. Ono to „nic“ Amandine vlastně docela charakterizuje.
S takovou partnerkou musí mít muž hodně trpělivosti, a hlavně si musí potrpět na křehké skleníkové květinky, o které musí pořád pečovat. Ale Bernardovi to zřejmě vyhovovalo.
Natěšila jsem se aspoň na protivenství, naznačená v anotaci – konečně bude troška vzruchu. Bohužel, autorka ono dobrodružství včetně šťastného konce zvládla natěsnat do nemnoha posledních stránek, takže ani tady si u mě reputaci nevylepšila.
Co mě zarazilo, bylo Amandino dětství. Sophie a Julian ji prohlašovali za neteř, milovali ji jako vlastní – aspoň to tak vyznělo, ovšem holčička nežila s nimi, ale sama s chůvou na nedalekém sídle. Strýčka s tetou navštěvovala, a oni jim posílali potraviny a potřebné věci k životu. No nevím. Možná je to velkorysé, ale čekala bych vlastní péči společně s jejich dětmi…
Ale už dost kritiky. Jak jsem napsala, kniha se dá číst – koneckonců je docela útlá. Jen nečekejte žádné velké čtenářské zážitky, to byste mohli být zklamaní.

P.S. Ze zvědavosti jsem zkusila trošku pátrat po době, kdy se má děj knihy odehrávat.  Jediný náznak – před 20 lety velký mor na Apeninském poloostrově, a nedávná kolonizace Martiniku. Morových epidemií v Evropě bylo nepočítaně, ale vzhledem k tomu, že na Martiniku začal rozvoj plantážnictví zhruba od roku 1640, padala v úvahu epidemie v Itálii v letech 1629 – 1631. Takže dvacet let poté by mohl být cca rok 1650. 

Zdroj anotace a obrázku : Baronet

Čtenářské hodnocení knížky:

vámi nehodnoceno
prům. hodnocení: 2,25 (4 x)

Loading…