V originále OBSESSION
vydalo OLDAG 2008
Anotace :
Anglie, Yorkshire někdy kolem roku 1810
Vévoda Trey Hawthorne býval dlouhá léta mužem nevalné pověsti. Pak zahořel vroucí láskou k něžné, nevinné vikářově dceři Marii Ashtonové a přes odpor své rodiny se rozhodl, že se s neurozenou dívkou ožení. Avšak dříve, než tak mohl učinit, jeho nevěsta zmizela. Přestože po ní dlouho pátral, nenalezl jedinou stopu a nakonec se vzdal veškerých nadějí. Teprve v okamžiku, kdy stanul před oltářem s jinou ženou, se objevila osoba, která odhalila, kde se Marie ukrývá, nebo spíš kam byla kdysi odvezena v kočáře vévodovy babičky. Hawthorne svou lásku nalézá ve zbědovaném stavu v ústavu pro choromyslné. Je rozhodnut udělat vše, co je v jeho silách, aby ji zachránil, aby pomatené dívce pomohl vrátit zdravý rozum a aby odhalil všechna děsivá tajemství, která jsou s historií jejího zmizení spojená. Jen tak by snad mohl zachránit i sebe.
Hodnocení ⭐ ⭐ ⭐
Achich, achich, to jsem tedy zklamaná…
Pokud máte právě třeba jen náznak duševní nepohody či deprese, doporučuji odložit knihu na jindy. Tento příběh totiž rozhodně není o romantice.
Zpočátku jsem měla při narážkách na minulost Treye pocit jakéhosi déjà vu – až jsem si oživila vzpomínku, že o Treyi Hawthornovi už jsem kdysi četla. A dokonce dvakrát. Nejdřív příběh jeho dvojčete Claye (Zázrak), kde hrál zlobivějšího bratra, a poté přímo příběh Treye samotného (Oddanost). Jenže jeho konec tak nějak koncem nebyl. A teď se tedy dozvídáme, co se tehdy se zmizelou Marií stalo.
A to je právě ten problém. Minulost byla pro Marii strašně krutá, a následné události nejsou o moc veselejší. Téměř do poslední stránky to vypadá, že osud tuto dvojici definitivně rozdělil. A Trey – ten tady předvádí takového oškliváka, že mu to nemůžu odpustit ani když vím, že všechno pocházelo z obrovského duševního utrpení. Takže z celé knihy na mě dýchá jen smutek, vztek a utrpení, a to už bohužel nespraví ani šťastný závěr.
Ostatně, ani ten konec mě moc nepřesvědčil – bylo to zase příliš hrr. Celou dobu mezi nimi stála zeď, a najednou…no, škoda mluvit. Nějaké pozvolné sbližování, to ani náhodou.
Takže závěr – příběh sám o sobě by nebyl špatný, jen mi nějak nesedí k romanci. Tak uvidím, jaký názor si uděláte na knihu vy…
Zdroj obrázku : Oldag



Napsat komentář