v originále HIGHLAND GROOM
vydalo Oldag 2008
Skotsko, 1471
Anotace:
Sir Diarmot MacEnroy došel k názoru, že jeho nemanželské děti potřebují matku a jeho tvrz paní. Stojí proto před oltářem s urozenou nevěstou po boku a doufá, že je dostatečně nesmělá a tichá, aby mu příliš nenarušila život a nezlomila srdce. Obřad je však přerušen náhlým příchodem rusovlasé krásky se dvěma nemluvňaty v náručí. Žena směle tvrdí, že je Diarmotova manželka a matka jeho synů. V doprovodu šesti mohutných bratrů se přišla domáhat svých práv.
Ilsa Campbellová – MacEnroyová čekala celý rok na návrat svého krásného muže, který se s ní oženil, strávil s ní svatební noc a potom zmizel. Nyní se rozhodla vzít záležitosti do vlastních rukou a získat muže svého srdce zpět. Jeho odmítavý postoj ji nejprve zasáhne, pak se však dozví o jeho zranění, jež mělo za následek výpadek paměti. Čeká ji nelehký úkol: musí porazit manželovu minulost a znovu dobýt jeho srdce. Přestože mezi staronovým manželským párem okamžitě vzplane divoká vášeň, Diarmotovu důvěru si Ilsa jen tak snadno nezíská. Žena, která miluje, však dokáže neuvěřitelné věci…
Hodnocení: ⭐ ⭐ ⭐ ⭐
Knížka hodně navazuje na Nevěstu z Vysočiny. Setkáme se opět s Gillian a Connorem. Taky je tu pár zmínek o Paytonovi z Anděla z Vysočiny.
Docela se mi líbila, až na pár situací, které mě nutily při čtení stočit oči k nebi. Ale nebylo jich zas tolik.
Kdo je hlavní padouch asi začnete tušit poměrně záhy, a H.H. to prozradí černé na bílém taky celkem brzy, ale hrdinové jsou slepí a hluší, což je u Diarmonta až s podivem, když je schopný jinak takové obrovitánské podezíravosti.
Ilsa skoro celou dobu musí bojovat právě s Diarmontovou podezíravostí, a ten panáček se k ní opravdu moc hezky nechová. Kromě postele… Ilsa je totiž podle tohohle zabedněnce prý jediná, kdo by jeho smrtí nemálo získal. A navíc to má komplikované tím, že je praštěný do hlavy, mimo jiné, takže se na Ilsu nějak nepamatuje. A vzpomínání mu jde taky jak psovi pastva. Tudíž máme 276 stran co číst.
Zápletka je celkem neotřelá, i když o pár ztrátách paměti jsem už četla. Docela to bylo napínavé.
Mrzelo mě pár věcí, teda kromě toho, že ze začátku se Diarmont k Ilse chová opravdu příšerně:
Chyběl mi trochu původní příběh Ilsy a Diarmonta, když si ještě všechno pamatoval. Co prožíval, jak se na svůj vztah s ní díval. Čekala jsem, že až si úplně „vzpomene“, autorka nás trochu zasvětí do těchto koutů jeho duše. Ale ona to neudělala.
Ilsa, ač obklopená vzorkem svých bratří a Diarmontem, stejně je nucena svůj boj o život vybojovat sama… A já říkám, kde byli zašití všichni ti nepřemožitelní skotští horalé, co tak miluju? Nakonec byla hrdinkou dne Ilsa a tříletá Alice. Co si my, dámy, neuděláme, to prostě nemáme.
Jen doufám, že H.H. nemá v plánu napsat příběh každému ze čtrnácti Ilsiných bratrů…
(zdroj anotace a obrázku: Oldag)



Napsat komentář