Bazar: Ne
V originále ALISON, GELIEBTEGAUKLERIN,
vydalo Moba 2000 a 2006.
Anotace (www.mobaknihy.cz):
Francie, 1431.
Alison běžela tak, jak ještě nikdy v životě, pryč od La Trisanne, pryč od Černého Césara, zlého bandity, se kterým ji chtěla stará cikánka vyčachrovat. Nevyužije-li této příležitosti a nepodaří se jí utéci… Poháněna slepým strachem nepovšimla si muže, který vešel do brány, a vběhla mu přímo do náručí. Jen na kratičký okamžik mu měsíční světlo zalilo tvář a Alison se zděsila. Znala toho muže! Tisíckrát viděla jeho tvář ve svých snech. „To jste vy,“ zašeptala, neboť věděla, že tento cizinec rozhodne o jejím osudu…
Hodnocení: ⭐ ⭐ ⭐
Druhá kniha ze série Dcery čarodějnice. Jsme v době, kdy už Johanku upálili na hranici a dozvídáme se o osudu druhé ze čtyř sester. Téhle se pro její dětskou krásu ujala cikánka a kejklíři, protože lidé jsou ke krásným dětem soucitnější a tudíž víc vyžebrají. Alison má ale ještě jedno nadání. V plamenech dokáže vidět věci minulé i budoucí. A v nich vídá tvář Fancise Windhursta alias Michela de Lassay. Ten si mimochodem taky vytrpěl od života své, z náznaků v knize se dá dedukovat, že ho jako jinocha zneužívali.
Ovšem k Alison se chová od začátku značně nehezky a hlavně lhostejně. Sice se mu líbí, touží po ní, ale aby ji chránil, to ho ani nenapadne. A protože milou Alison nikdy nikdo nechránil, musela to celý život dělat sama. Vůbec tudíž nechápu, kvůli čemu se do takového sobce zamilovala. Ale stalo se a Alison to přinese spoustu trápení, než je příběh završen šťastným koncem.
Knížka se čte docela dobře, pokud autorce dokážete odpustit silný sklon k jedné opakující se šabloně a patetický konec, kdy hrdinové raději od milovaného odcházejí, poněvadž miláčka nejsou hodni. Naštěstí tomu někdo v poslední chvíli zabrání… Knížka ani není moc dlouhá, kolem 200 stran. Moba druhé vydání vydala už v pevných deskách, první je paperback.
Jednou za čas si Cordonnierovou klidně dopřejte, ale jak říkám: pozor na předávkování! Tak a já jdu sbírat síly k přečtení dalšího dílu, tentokrát o Marii.


knížka o Alison se četla celkem dobře. jen jsem tě chtěla zbavit obav z příběhu o Marii, protože ten se mi z celé série o čtyřech ztracených sestrách líbil nejvíc. Asi kvůli tomu, jak byl vylíčen Ivo de Chazan, tvrdý hrdina, který se nakonec přece jen zamiloval:)