Bazar: Ne
V originále UNTAMED,
vydalo Baronet 1999.
Anotace (Baronet):
Jaro za vlády Jindřicha I., severní Anglie.
Udatný normanský válečník Dominic le Sabre obdrží od krále povolení přivlastnit si rozsáhlé panství na severu Anglie. S ním získá i jeho dědičku, krásnou Meg. Dívka náleží k rodu, kde se ženy rodí se zvláštní schopností, ale i prokletím. Dokáží nejen léčit a uzdravovat, ale vidí i do duše každého člověka. Naproti tomu nejsou schopny porodit mužského dědice, pokud nebyl počat z lásky. Dominic le Sabre se nijak netají tím, že od Meg očekává jediné – zdravé syny. Když pochopí, jaké prokletí pronásleduje jeho glendruidskou manželku, a navíc na jejich manželském štěstí závisí i osud celého panství, začne se o Meg ucházet. Než Dominic pozná, že ji skutečně miluje a že mu nejvíc ze všeho záleží na jejím životě, osud mu postaví do cesty ještě řadu překážek.
Hodnocení: ⭐ ⭐ ⭐ ⭐
Přesto, že dávám čtyři hvězdy, trošku mě knížka zklamala. Po nadšených referencích na tuhle autorku jsem čekala asi moc.
Příběh je to hezký, snaží se vypadat jako starověká legenda a jsou v něm kouzelné prvky. Máme tu tajemnou kletbu (předtím proběhlo nějaké blíže neurčené cizolořství), podlé muže a ženy (všichni umřou, teda u jedné si nejsem jistá) a spoustu sokoliček (to je samice o sokola).
Možná bych očekávala nějak víc vysvětlit proč vlastně k prokletí došlo, a pak taky nechápu, že žena, která dokáže lidem nahlédnout až na dno duše a poznat, že ji muž nemiluje, by měla umět vidět zlobu a nenávist v srdci zrádné komorné. Asi by si to taky zasloužilo nějaké aspoň trošku logické osvětlení.
Ale pokud se vám líbí tyhle příběhy s pohádkovými prvky, nudit se asi nebudete.
Čtenářské hodnocení knížky:
vámi nehodnoceno
prům. hodnocení: 4,60 (30 x)
Loading...
Já si nemůžu stěžovat – celé jsem to brala spíš jako takovou středověkou pohádku a moc si to celé užívala. Neuvěřitelně kouzelné mi přišly dvě scény – jedna na začátku (první setkání Dominica a Meg v ptačinci alias ukázka ochočování ptačí samičky) a druhá na konci knihy (klučina, co pro záchranu jedné dobré duše obětuje to jediné, co má, i když je to jen cukrátko). Dokonce i slzu jsem uronila…
Kromě toho, že jsem se dozvěděla docela dost zajímavých věcí o dravých ptácích, zaujalo mě i to oslovení „little falcon“ (sokolička), i když musím přiznat, že v AJ to má prostě úplně jiný zvuk 😉
A škoda, že nepřeložili název doslova… Tak krásně by se to k celému příběhu hodilo…
Ách, stárnu. Odvolávám, co jsem odvolal… tři dny jsem četla jinou knihu – Rytíře z Walesu od Elizabeth Chadwickové. Pardon.
Zdravím. Knížka ušla, i když toho „tajemna“ tam mohlo být míň. Nějak jsem si nemohla zvyknout na představu, že za tisíc let by se nenašla ani jedna dvojice, která by se opravdu milovala (= tedy kde by muž opravdu miloval svoji ženu). Nevím, tak nějak jsem se tím prokousávala tři dny, což je pro mě dost neobvyklé.
Teda já nevím, ten obrázek mi přijde, jako když té ženské urazili kus hlavy, fakt ošklivej
Roubenka. Tak já na tvoji radu přelouskám ještě Zakázané doteky 🙂 Ale na Amandu mi nesahej, JÁ mám totiž její přemoudřelé hlupačky děsně ráda 😉 Beru je s rezervou a mohu si díky nim odpočinout od srdceryvných scén autorek, které romanci mezi dvěma lidmi berou smertelně vážně.Víš?
Jojo…… já četla nejprve až druhý díl, nebo psíše postavami a dějem mírně navazující knihu – Zakázané doteku – a to se mi líbilo moc. Na někoho možná trochu moc „mystické“, ale pořád lepší než Quick a ty její přemoudřelé hlupačky. Ale co chtít od někoho kdo si v patnácti pobrečel u Rytíře ve zlaté zbroji od Deveraux a v pětadvaceti si to opět úspěšně zopakoval, že 🙂 ?